Monumentální Les Espaces d’Abraxas chátrá, francouzský sen o komunitním bydlení zůstal v troskách

Postmoderní experiment, který se nepodařil

Les Espaces d’Abraxas bychom našli v Noisy-le-Grand na východním předměstí Paříže. Mělo jít o reprezentativní ukázku postmoderní architektury a zcela přelomový koncept bydlení.

Jejími autory jsou Ricardo Boffil a Manuel Nunez-Yanowský. Impozantní komplex vznikal mezi lety 1978 a 1983. Vzhledem k tomu, že tehdy Francie prožívala boom přistěhovalců, bylo cílem vytvořit zcela nové místo k bydlení, které zvládne nahradit klasická sídliště.

Celý soubor se skládá ze tří dominantních částí, jež dostaly poetické názvy. Le Palacio neboli Palác nabídlo celkem 18 podlaží a 441 bytů, Le Théâtre čili Divadlo má 10 podlaží a 130 bytů) a L'Arc alias Oblouk skýtá 9 podlaží a 20 bytů.

Šlo o oslavu městského prostoru a experiment nejen architektonický, ale také sociální. Dostupné bydlení tu měli najít lidé rozličných kultur, a to především z nižších vrstev.

Proč se Les Espaces d’Abraxas dočkalo úpadku

Nestalo se tak, hlavním problémem bylo především to, že množit se tu začaly sociální problémy. K rychlému úpadku snad přispělo i to, jak uzavřeně celý areál působí a jak tísnivou atmosféru díky stovkám oken vyvolává. Z komplexu se záhy stalo černošské a arabské ghetto. Jeho údržba se navíc ukázala být neúměrně ekonomicky náročná.

I dnes má tak toho místo nevalnou pověst coby prostor, který obývají lidé na okraji společnosti a velmi čile tu kvete distribuce návykových látek. Pařížský magistrát proto uvažoval o likvidaci Les Espaces d'Abraxas, v roce 2006 se proti tomu nicméně jeho obyvatelé postavili.

I přesto, že svůj původní zamýšlený účel masivní stavby neplní, fascinují dál. A to nejen náhodné návštěvníky, ale i filmaře. Pozorní diváci už zjistili, že si jako kulisu do svého postapokalyptického světa vybrali pro jeden z dílů kultovní trilogie i tvůrci Hunger Games.