Jedová chýše: Unikátní dobové fotografie nejdrsnějšího místa první republiky. Místa strachu a ráje galerky
Hospoda, kterou prý navštívil i Václav IV.
Jedová chýše stávala nedaleko kostela svatého Apolináře na pražském Větrově, v dnešní Apolinářské ulici. Podle historických pramenů vznikla patrně už ve 13. století a původně se jmenovala Na Vinici. Patřila k nejstarším pražským krčmám a přežila několik staletí.
O původu jejího pozdějšího jména se vypráví příběh spojený s králem Václavem IV. Ten prý do hospody zavítal v přestrojení a poznal v ní muže, kteří ho kdysi chtěli otrávit. Když si šli zatancovat, nechal jim prý do vína přimíchat jed. Od té doby se pak podniku říkalo Jedová chýše.
Jde ovšem o pověst, nikoli o historicky potvrzenou událost. Existuje i střízlivější vysvětlení názvu. V okolí se nacházely lékařské ústavy a hospodu navštěvovali medici, kteří pracovali s různými léčivy a chemickými látkami. Název mohl souviset i s jejich experimenty.
Němečtí studenti, tanec a lehké ženy
V 19. století se z Jedové chýše stalo oblíbené místo pražské německé bohémy. Scházeli se tu studenti, především členové německých studentských spolků zvaných buršáci, ale také umělci a lidé z okolních nemocnic a porodnických ústavů.
Hospoda nebyla jen místem, kam se chodilo na pivo. Hrála tu hudba, tančilo se a bujaré večírky často pokračovaly dlouho do noci. Společnost byla pestrá. Vedle studentů a mediků sem mířily také ošetřovatelky, dívky z porodnických kurzů a lehké ženy. Dobové popisy zmiňují velmi divoké zábavy, které pověst podniku ještě více poškozovaly.
Na začátku 20. století se poměry změnily. Německé studenty vystřídali čeští a v prvních letech samostatného Československa se v hospodě scházela pražská galerka. Právě tehdy se Jedová chýše dostala do povědomí jako jedno z nejznámějších míst pražského podsvětí.
Dobové fotografie a zajímavý výklad přináší video Prahy 2:
Hospoda účinkovala i ve filmech
Jedová chýše se dostala také do české kinematografie. V roce 1927 vznikl němý film Bahno Prahy režiséra Miroslava J. Krňanského, jehož příběh se odehrává právě mezi lidmi z pražského podsvětí. Předlohou byla stejnojmenná novela spisovatele Karla Ladislava Kukly, který dobře znal prostředí staré Prahy.
Film se odehrává v hospodě Jedová chýše a zachycuje svět jejích návštěvníků. V centru příběhu stojí Václav Tatar, který se zaplete do tragické rvačky a skončí před soudem. Z původního snímku se dochovala jen část, ale i ta je cenným svědectvím o tom, jak tehdejší filmaři pražské podsvětí zobrazovali.
Jedová chýše se objevila také ve filmu Dobrý voják Švejk z roku 1926. Její jméno pak o několik desetiletí později proslavil televizní seriál Hříšní lidé města pražského. Seriálová podoba hospody ovšem nebyla přesnou rekonstrukcí skutečné budovy. Tu filmaři vytvořili v ateliéru.
Konec přišel v roce 1930
Ve 20. letech už měla Jedová chýše nejlepší časy dávno za sebou. Z kdysi vyhlášené hospody se stalo zanedbané a chátrající stavení. Budova byla ve špatném technickém stavu a její další existence neměla dlouhou budoucnost.
V srpnu 1930 přišla demolice. Na jejím místě později vyrostl funkcionalistický dům, který v Apolinářské ulici stojí dodnes. Kdo dnes projde kolem kostela svatého Apolináře, najde už jen nenápadnou připomínku místa, které po staletí patřilo k nejvýraznějším pražským hospodám.
Jedová chýše tak zmizela dávno před natáčením seriálu, který ji znovu proslavil. Její skutečnou podobu dnes připomínají především staré fotografie. A také příběhy, v nichž se skutečnost postupně promíchala s pověstmi.