Ohlédnutí za tradicemi: Kde se vzala ryba na štědrovečerním stole?

Z pohledu historie se jedná o nový zvyk. Paradoxně můžeme pojídání kapra považovat za z nejmladších vánočních tradic vůbec. Doložitelná je konzumace ryby teprve od 17. století. A to pouze ve vyšších vrstvách, prostý lid této zvyklosti příliš neholdoval.

Samotná ryba nebyla příliš dobře dostupná, nahrazovala se tak na mnoha svátečních stolech pouze pečivem ve tvaru ryby. Rozmach ryb na vánočním stole nastal až během 19. století, kdy už tento pokrm přestal být výsadou rybníkářských oblasti a vyšších vrstev obyvatelstva.

Kapr v dnešní podobě je pak tradicí ryze novodobou, objevil se dokonce až ve 20. století. Důvod to mělo veskrze prozaický: Cenově začal být dostupný pro většinové obyvatelstvo. Z měst se postupně kapr dostal i na venkov, kde se původně jedl například houbový kuba s kroupami.

Proč si smažíme kapra

Zpočátku se kapr připravoval tzv. na černo, tedy se sladkou omáčkou. Jedly se i jiné druhy ryb, jako byly například štiky či sumci. Za receptem na smaženého kapra můžeme hledat slavnou českou kuchařku Magdalenu Dobromilu Rettigovou.

Fakt, že se na slavnostní stůl dostal zrovna kapr, mnohými považován za rybu nijak chuťově zajímavou, má poměrně jednoduché vysvětlení: Podle katolického náboženství je štědrovečerní večeře pokrmem postním. Maso běžných jatečných zvířat je proto zapovězeno. Povoleno je maso studenokrevných živočichů, tedy právě ryb.

Ryba samotná přitom patří k prastarým křesťanským symbolům, které jsou známy již velmi dlouho. Ichthys však není vyhrazen pouze křesťanství, ryba se objevuje i dalších kulturách a náboženstvích, například v čínské kultuře se považuje za symbol hojnosti.

V současné době už kapr ani zdaleka není jedinou možnou volbou. Pokud si dopřáváte na Vánoce vinnou klobásu, vězte, že praktikujete německý zvyk. Kdo vymění rybu za řízek, přiklání se spíše k sekularizovanému pojetí Vánoc.