Petra (28): Předsvatební láska mi zamotala vztah, musela jsem si vybrat mezi jistotou a nepoznaným

Můj život by se až donedávna dal považovat za téměř idylický. Měla jsem práci, domov a po svém boku partnera, který se mě navzdory mé komplikované povaze snažil podporovat a dokázal mě i přes mé chyby milovat. Žili jsme spolu již několik let a vše vypadalo dokonale. Zhruba před rokem mě navíc překvapil nabídkou k sňatku.

Čekala jsem, že ta chvíle přijde, ale nikdy jsem si nebyla jistá, zda k tomu partner najde odvahu. Nakonec jsem se však dočkala a mou ruku mohl ozdobit zásnubní prsten. Nic nenasvědčovalo tomu, že by něco mělo narušit náš romantický život. Přesto se tak stalo.

Asi půl roku po našich zásnubách jsem musela odjet na týdenní služební cestu. Jednalo se o propagaci nového projektu. Kromě mě se mnou jelo i několik mých kolegů. S většinou z nich jsem měla velmi přátelské vztahy, a tudíž jsem věděla, že se bude jednat o příjemně strávený týden.

Přes den jsme se věnovali práci, večery jsme pak končili v místních barech a jiných podnicích a probírali i osobní věci. A právě tehdy jsem si všimla pohledů, které na mě jeden z kolegů vrhal. Postupně jsem zjistila, že mi vlastně imponují a jsou mi příjemné. Proto jsem na jeho hru přistoupila a flirtování opětovala. V kombinaci s alkoholem pak došlo k tomu, že jsme se cestou na hotel odpojili od naší skupinky a skončili vášnivým líbáním v jedné z uliček.

To, co jsem v té chvíli prožívala, bylo nepopsatelné. Přestože jsem věděla, že mám doma muže, u kterého jsem si byla jistá, že s ním chci mít svatbu a děti a vést společný život, tohle bylo jiné. Něco nového, surového, až lehkovážného. Díky tomu všemu to bylo tak přirozené a plynulé. V tu chvíli jako bych zapomněla na všechno okolo a užívala si ten pocit vášně.

Citové vystřízlivění přišlo až na druhý den a s blížícím se návratem domů k mému snoubenci začalo nepříjemně gradovat. Bylo mi jasné, že situaci musím nějak řešit. Rozhodla jsem se, že mu o mém drobném úletu zatím neřeknu. Myslela jsem, že se jednalo o jednorázový úlet.

Pak jsem se ale s mým kolegou ze služební cesty začala více sbližovat. Psali jsme si každý den, chodili spolu na kávy i večeře, které jsem doma maskovala delším pobytem v práci. Začalo mi postupně docházet, že mi můj nový objev může poskytnout mnohem hlubší pocit vášnivé lásky.

S postupem dnů a týdnů jsem díky svému milenci začala objevovat skuliny ve svém současném vztahu. Uvědomila jsem si, že přestože jsem si celou dobu myslela, že jsem v životě šťastná a nemám si prakticky na co stěžovat, s mým snoubencem jsem viděla stále menší a menší shodu ve svých názorech a romantickém souznění. To vše mi naopak začal dávat můj kolega v rámci společně tráveného času.

Přestože jsem tedy nevěděla, zdali u svého nového objektu touhy dosáhnu stejného pocitu dlouhodobého porozumění, společných zážitků a bezpodmínečné lásky, který jsem původně viděla ve svém snoubenci, rozhodla jsem se skočit do těchto nových, neprobádaných vod a užívat si jejich dotek a chuť plnými doušky.

Nechtěla jsem však rozchodem a zrušením zásnub i svatby ublížit svému tehdejšímu partnerovi. Neměla jsem odvahu přiznat, že důvodem našeho rozchodu je v první řadě můj nový milenec. Proto jsem se rozhodla postupně mu servírovat právě ony skuliny v našem vztahu, kterých jsem si poslední dobou začala všímat.

Bylo vidět, že si jich je vědom, ba co víc, že i z jeho strany existuje v našem porozumění několik problémů, které si doposud nechával pro sebe. Rozhodli jsme se tedy, že bude lepší, když půjdeme dál životem každý svou cestou.

Nakonec tedy ze svatby sešlo a má dlouholetá láska odešla z mého života navždy. V současnosti jsem šťastná po boku svého kolegy a nynějšího přítele, se kterým stále prožívám ty staré známé pocity vášně, nyní však o mnoho intenzivněji, než tomu bylo v mém minulém vztahu. Teď už snad jen čas ukáže, zda jsem tehdy učinila správné rozhodnutí… Já však věřím, že ano.