První puzzle si mohli dovolit jen ti nejbohatší: Proč byla hra tolik drahá a jak se dostala k širší veřejnosti
Začalo to mapami na dřevě
Za touto zábavou stojí John Spilsbury, londýnský kartograf a rytec, který vytvořil první skládačku tak, že obrázek namalovaný na dřevě rozřezal na malé kousky, které se následně rovnaly tak, aby opět vznikl obrázek. Původně šlo hlavně o mapy, které byly autorovi blízké. Postupem času se kvůli zájmu lidí přidaly další motivy. Šlo o výjevy z historie, portréty slavných a kresby zvířat.
Změnil se i materiál. Původně se používalo vzácné dřevo jako mahagon a cedr, ale to se odráželo v ceně skládačky a počet zájemců o hru byl limitovaný cenou. Přešlo se tedy na levnější dřevo a hra se v ten okamžik díky ceně rychle rozšířila i mezi chudšími lidmi.
Konečně přišel na řadu papír
V roce 1910 se struktura skládačky změnila v zámkové dílky. A v padesátých letech se konečně dřevo nahradilo papírem, což umožnilo lepší tisk obrázků a začaly se reprodukovat slavné obrazy a nádherné fotografie. Z papíru se dělají Puzzle dodnes. Tisk se provádí na antireflexní papír, který je přilepený na lepenku a vše je vloženo do lisu, kde dojde k rozřezání na dílky speciálními čepelemi.
Existují skládačky mnoha velikostí a také složitostí. Komerčně se vyrábí skládačky do 18 tisíc dílků. Od roku 2008 existuje také specialita, která se skládá z 24 tisíc dílků a rozměry složeného obrazu jsou 4,28 metrů na šířku a 1,57 metrů na výšku.
Rozšíření možností
Už pár let je na trhu i nová varianta trojrozměrných skládaček. Ta se specializuje hlavně na modely slavných staveb nebo památníků. Dílky jsou většinou z plastu.
Puzzle jsou zábavná hra napříč generacemi. Dětem pomáhají rozvíjet se a učit se trpělivosti, rodiče mají příležitost trávit s dětmi zábavnou formou čas v bezpečí domova a senioři trénují soustředění, pozornost a paměť. A odměnou je samozřejmě nádherná dekorace, kterou si hrdě můžete pověsit na zeď.
