Hromnické jezírko u Třemošné má barvu krve. Vědci v něm přesto našli život
Hromnické jezírko leží u obce Hromnice asi 6 kilometrů od Třemošné a přibližně 12 kilometrů od Plzně. Vzniklo v bývalém lomu, kde se po staletí těžila takzvaná vitriolová neboli pyritická břidlice. Dnes je přírodní památkou a patří k nejpozoruhodnějším geologickým lokalitám v regionu.
Za červenou vodou stojí železo a kyselina sírová
Načervenalou barvu hladiny způsobuje vysoký obsah sloučenin železa. Chemické složení vody souvisí s horninami, které se zde v minulosti dobývaly. Obsahují totiž pyrit, minerál známý také jako kyz železný.
Když se pyrit dostává do kontaktu s vodou a kyslíkem, postupně oxiduje. Při těchto reakcích vznikají mimo jiné sírany a kyselé látky, které zásadně mění vlastnosti vody. V Hromnickém jezírku naměřili pH kolem 2,5 až 2,8. Taková hodnota znamená velmi kyselé prostředí, v němž běžní vodní živočichové nepřežijí.
Voda je ve skutečnosti slabým roztokem kyseliny sírové. Rozhodně proto nejde o místo vhodné ke koupání. Výrazná barva navíc není jediným neobvyklým znakem. V jezírku se nacházejí také vysoké koncentrace železa, hliníku a dalších kovů.
Břidlice se tu těžila už před několika staletími
Historie zdejší těžby sahá až do konce 16. století. Zpočátku se břidlice využívala především při výrobě kamence. Později se z ní získával takzvaný vitriolový kámen, který sloužil jako surovina pro výrobu kyseliny sírové.
V 19. století získalo Hromnicko mnohem větší průmyslový význam. Zdejší podnik se specializoval také na výrobu olea, tedy dýmavé kyseliny sírové. Šlo o důležitou chemickou surovinu, kterou potřeboval tehdejší průmysl. Hromnice se v tomto oboru staly významným, dokonce světově proslulým výrobním centrem.
Těžba a zpracování břidlice postupně skončily v závěru 19. století. Po ukončení provozu se důlní prostor zaplnil vodou a vzniklo dnešní jezírko. Jeho hladina leží přibližně 60 metrů pod úrovní okolního terénu. Právě spojení specifického geologického podloží, chemického složení vody a historie průmyslové těžby činí z lokality unikátní místo.
Jezírko není mrtvé
Dlouho se o Hromnickém jezírku mluvilo jako o sterilním prostředí, ve kterém nemůže nic přežít. Tuto představu ale narušil biologický výzkum. Vědkyně Linda Nedbalová o něm v roce 2022 publikovala odborný článek v časopise Živa s výmluvným názvem Nejkyselejší, a přesto plné života.
Výzkum ukázal, že i v extrémně kyselé vodě se dokážou udržet některé druhy planktonních řas a mikroskopických živočichů. Vědci zde zaznamenali například zelenou řasu Coccomyxa elongata a drobné bičíkovce. Mezi objevenými organismy byl také vířník Cephalodella acidophila, který je přizpůsobený životu ve velmi kyselých vodách.
Výzkumníci se zabývali také zvláštním rozvrstvením vody. Jezírko má takzvanou meromiktickou strukturu, což znamená, že se jeho jednotlivé vodní vrstvy trvale nepromíchávají. V různých hloubkách proto panují odlišné podmínky, například pokud jde o množství kyslíku a rozpuštěných látek.
Hromnické jezírko tak není jen působivou připomínkou dávné těžby. Je také přirozenou laboratoří, na které mohou vědci sledovat, jak se život dokáže přizpůsobit prostředí, které by většina organismů považovala za neobyvatelné.
