Herec Oldřich Vízner koupil polorozpadlý mlýn na Plzeňsku. Proměnil ho v krásnou luxusní chatu
Starý mlýn potřeboval rekonstrukci
Oldřich Vízner mlýn koupil v 70. letech společně se svou tehdejší manželkou, herečkou Janou Šulcovou. Na první pohled to nebyla žádná výhra v loterii. Objekt byl ve špatném stavu a jeho přeměna na obyvatelné místo vyžadovala spoustu práce, peněz i trpělivosti.
Vízner ovšem nebyl člověk, který by se podobného úkolu zalekl. Měl vystudovanou stavební průmyslovku, takže se v technických záležitostech dokázal dobře orientovat. Na rekonstrukci se navíc sám podílel a nešlo jen o to vybrat barvu stěn nebo rozmístit nábytek. Čekala ho pořádná řemeslná práce.
Historie samotné stavby je přitom starší než její současná podoba. Původní mlýn v 18. století údajně vyhořel a později na jeho místě vyrostl nový, větší objekt. Herec tak nedával dohromady jen starou venkovskou budovu, ale nemovitost s dlouhou minulostí.
Z ruiny vzniklo místo k odpočinku
Rekonstrukce se postupně proměnila v dlouhodobý projekt. Vízner chtěl zachovat venkovský charakter stavby, ale zároveň si vytvořit pohodlné zázemí, kde by mohl trávit volný čas. Výsledkem nebyla obyčejná chalupa s několika kusy starého nábytku. Mlýn získal osobitý vzhled a příjemnou atmosféru, která spojuje historický charakter domu s pohodlím moderního bydlení.
Pro herce měl tento kout Plzeňska zvláštní význam. Nabízel mu klid a soukromí, které v běžném životě známé osobnosti nebývá vždy snadné najít. Právě proto se do jeho oprav a zvelebování pouštěl s takovým nasazením.
Radost mu zkazili zloději
Největší potíže mu ale nepřinášela samotná rekonstrukce. Mlýn se totiž opakovaně stával terčem zlodějů. Vízner později vyprávěl, že se do objektu vloupávali tak často, až ztratil chuť neustále opravovat poškozené dveře a okna.
Situace dospěla do absurdního bodu. Herec nakonec nechával odemčeno, aby nezvaní návštěvníci alespoň neničili další části domu. Když už se někdo rozhodl dovnitř dostat, nemělo podle něj smysl dávat mu příležitost znovu rozbít zámek nebo dveře.
Byla to poněkud hořká odměna za roky práce na místě, které člověk buduje především pro vlastní radost. Zatímco se Vízner snažil starému mlýnu vrátit krásu, opakované krádeže mu dílo ničily takřka pod rukama.
Místo, do kterého vložil srdce
Oldřich Vízner patří k výrazným českým divadelním a filmovým hercům. Diváci si ho pamatují například ze seriálu Arabela i z řady divadelních rolí. Jeho mlýn ale představuje jinou kapitolu života, v níž nevystupoval před kamerou ani na jevišti. Tady se musel spolehnout především na vlastní šikovnost a vytrvalost.
Venkovské sídlo pro něj nebylo jen další nemovitostí. Bylo výsledkem dlouhých let práce a místem, do kterého vložil velký kus svého života. A i když mu zloději připravili řadu nepříjemných překvapení, proměna starého mlýna zůstává zajímavým dokladem toho, co dokáže člověk, který má k historickému domu vztah a nebojí se vzít práci do vlastních rukou.
