Ženy ve středověku menstruovaly jinak než ty dnešní. Vložky nahrazovaly třemi způsoby

Kousky látky místo vložek

Jedním z možných způsobů ochrany byly proužky a kusy látky, které fungovaly podobně jako dnešní látkové vložky. Používalo se především plátno, které dokázalo nasáknout tekutinu a po použití se dalo vyprat a znovu využít.

Přesné podoby těchto pomůcek se ale rekonstruují obtížně. Menstruace byla tématem, o kterém se v dobových písemnostech příliš nemluvilo. Dochované záznamy jsou navíc často dílem mužských lékařů a duchovních.

Mech jako přírodní savý materiál

Další možností byl rašeliník, tedy druh mechu, který dokáže zadržovat značné množství vody. Má také určité antiseptické vlastnosti, a proto se v minulosti používal například při ošetřování ran.

Jeho schopnost nasávat tekutiny z něho činila praktický materiál i pro menstruační hygienu. Je možné, že ženy kombinovaly mech s látkou, která ho držela na místě.

Pásy a látkové úvazky

Protože ženy ve středověku běžně nenosily spodní kalhotky v dnešním smyslu, nebylo jednoduché připevnit látku tak, aby zůstala na správném místě. Pomoci mohly pásy, šňůry nebo jiné textilní úvazky.

Některé historické prameny naznačují, že se menstruační látky připevňovaly právě tímto způsobem. Přesná podoba pomůcek se však mohla lišit podle místa, období i společenského postavení ženy.

Archeologové našli důkaz v norské latríně

Fakt, že ženy menstruační hygienu skutečně řešily, potvrzuje výzkum z norského města Tønsberg.

Archeoložka Sunniva Wilberg Halvorsen zkoumala textilní zbytky nalezené při archeologických vykopávkách ve středověké latríně. Některé kousky měly podobu malých složených látek a proužků. Laboratorní analýza jednoho z nich odhalila stopy lidské krve.

Vědci proto připouštějí, že mohlo jít o menstruační pomůcku. Samotný nález samozřejmě nedokazuje její konkrétní účel, krev mohla pocházet také z ošetřování ran nebo jiných činností. Přesto jde o mimořádně zajímavý objev.

Menstruovaly méně často než dnešní ženy

Rozdíl mezi ženami ve středověku a současností nespočíval v samotném biologickém fungování menstruačního cyklu. Mnohem více se lišily životní podmínky.

Ženy měly obvykle více dětí, častěji byly těhotné a dlouho kojily. Těhotenství a kojení přitom představují období, kdy se menstruace přirozeně zastavuje nebo se vrací až s odstupem. Svou roli hrála také podvýživa, náročná fyzická práce a celkový zdravotní stav.

V průběhu života tak ženy mohly mít výrazně méně menstruací než dnešní ženy, které obvykle rodí méně dětí a mají kratší období kojení.

Menstruace byla navíc ve středověké společnosti opředena řadou pověr. Někteří lidé věřili, že menstruační krev může škodit rostlinám, znehodnotit potraviny nebo dokonce způsobit nemoc. Ženy se kvůli tomu někdy setkávaly s náboženskými omezeními a společenskými předsudky.