Můj manžel už se na to nemohl dívat: Až tajné sezení mi otevřelo oči.

Akce

Již v mládí jsem často chodila na různé plesy a diskotéky. S alkoholem jsem si tam stále užívala, mám s ním spoustu dobrých, ale i špatných vzpomínek. I teď si občas dojdu na nějaký ten ples. U nás na vesnici často pořádají na plesech picí soutěže. V těch jsem mistr, mezi ženami jsem nejlepší, ale mezi muži to zas tak dobré není. Když se účastním soutěží tipu, kdo vypije více piva za 2 minuty, pivního ping-pongu či jiné alkoholické soutěže, rozhodně jsem první mezi ženami.

Manžel

Manžel se vždy raději klidí stranou, doma se kvůli tomu hádáme, mrzí mě to, ale stále od něj jen slyším, zda bych si neměla dojít za odborníkem, nebo to sama zkusit omezit. Když mu na to povím svůj názor, že jsem úplně v pořádku a žádného odborníka nepotřebuji, odvrátí očima a odejde. 

Kamarádky

S kamarádkami se vzájemně pozveme na sklenku vína, jen je nevýhodou, že kromě mě a Lucie, mají všechny už děti. Tím začalo ubývat našeho společného času. Dříve jsme se scházely několikrát do měsíce, teď je štěstí, když se sejdeme jednou za měsíc. Jednou, když ostatní kamarádky nemohly, šly jsme na víno jen s Lucií. Zatímco ona ucucávala svůj první decilitr vína, já jich v sobě měla už několik. I Lucie mě upozorňovala, že už bychom měly jít domů, že jsme toho hodně vypily. Ovšem, já stále odmítala a navrhovala další drinky a tvrdý alkohol. 

Lucie svolila na poslední mojito a poté jsme měly jít domů. Když jsme odcházely, tvrdila jsem, že si ještě dojdu na záchod, ať jde domů, že stejně nemáme společnou cestu. Nejdříve nechtěla, ale nakonec odešla. Když jsem zjistila, že je pryč, sedla jsem si zpět ke stolku a pokračovala v pití. 

Návrat

Domů jsem se vrátila asi o 4 hodiny déle než Lucie, bylo to už v ranních hodinách. Měla jsem v sobě hodně alkoholu, takže jsem asi nepřišla potichu a nenápadně, jak jsem si představovala. Určitě jsem nebyla potichu, protože jsem vzbudila svého manžela. Prý jsem byla úplně mimo a doma jsem ještě tancovala na stole, ovšem to si nepamatuju, to vím jen z vyprávění a teď se za to nehorázně stydím.

Lékař

Manžel mi ještě toho rána zařídil pomoc, psychiatra, který mi pomůže se z toho dostat. Zprvu jsem odmítala, ale když mi zopakoval, jak je to vážné, svolila jsem. Nezapomněla jsem dodat podmínku, že se o tom nikdo z rodiny, vesnice ani z přátel nedozví. Souhlasil a slíbil mi to. Sezení jsem měla hned ten den v dopoledních hodinách, ještě jsem v sobě trochu alkoholu cítila, ale snažila jsem se ho ze sebe nějak dostat. Hned při první otázce, kdy jsem naposledy pila, se mi chtělo brečet, přiznala jsem se, že ještě dnes v ranních hodinách. Otázek bylo spousta. Nabídli mi sezení s dalšími ženami, co mají s alkoholem také problém. Nejdříve jsem nechtěla, ale nakonec jsem jich navštívila několik. 

Poučení

Sezení mi neuvěřitelně pomohla a teď jsem ráda, že mě tam manžel dostal. Uvědomila jsem si, že alkohol není žádná hračka, a že z něj může být rychle závislost. Stále si sklenku dám, ale jedná se o jednu, maximálně 2 sklenky. 

Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Redakce tento zaslaný text pouze upravuje, nezasahuje do jeho stylu a nemění význam. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, neuvádíme originální jméno autora a změněna jsou i jména uvedená v článku. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.