Vrátila jsem se z vězení. Přišla jsem o všechno, rodina se mnou nechce mít nic společného
Mladická nerozvážnost
Vždycky jsem měla se svými rodiči krásný vztah. Důvěřovali jsme si a mohla jsem jim říct cokoli. Díky této důvěře jsem měla také poměrně hodně volnosti. To všechno se ale změnilo v pubertě. Rozbouřené hormony udělaly své a já se chytla problémové partičky. Vztahy s rodiči se začaly horšit. Začali mi mé nové "kamarády" zakazovat, ale já si z těchto zákazů nic nedělala a vždy si šla tvrdohlavě za svým. Brzo se stalo to, čeho se mí rodiče obávali nejvíce. V naší partě se začaly zkoušet nejrůznější návykové látky a v 17 letech došlo také na ochutnávku tvrdých drog. Krátce po oslavě osmnáctých narozenin už jsem byla na drogách závislá. Stejně tak i celá moje parta a přítel. Před rodiči jsem se to, samozřejmě, snažila tajit, ale velmi rychle jim bylo jasné, co se se mnou děje.
Problémy se zákonem
Rodiče se mě snažili chránit a pomáhat mi. Pomáhat ale někomu, kdo o to nestojí a ani si svůj problém neuvědomuje, je velmi těžké. Peníze na drogy jsme si začali obstarávat krádežemi. Kradli jsme nejrůznější zboží v obchodech a prodávali jsme ho po hospodách. K tomu se přidalo ještě několik dalších deliktů. U policie jsme byli známá firma a netrvalo dlouho a dostala jsem se před soud. Díky krádežím a dalším trestným činům jsem byla odsouzena k několika měsícům odnětí svobody. Rodiče byli naprosto zoufalí a vyčerpaní z celé této situace a z jejich věčné snahy mě ochránit a pomoci mi. Když jsem se s nimi šla rozloučit před nástupem k výkonu trestu, viděla jsem v jejich očích obrovské zklamání a hořkost.
Prozření ve vězení
První týdny ve věznici byly velmi náročné. Nepříjemné abstinenční příznaky mi daly hodně zabrat a problémy jsem měla také s některými spoluvězeňkyněmi. Z dopisů od rodičů jsem se dozvěděla, že je celá tato situace naprosto zničila a nechtějí mít se mnou nic společného. Uvědomila jsem si, že jsem milující rodiče vyměnila za falešné kamarády a drogy. Chtěla jsem své chyby napravit a začala jsem na sobě pracovat. Boj se závislostí byl velmi náročný, ale myslím, že z nejhoršího jsem snad venku.
Život na svobodě
Když jsem se konečně dostala na svobodu, moje první kroky vedly k rodičům. Rodiče se ale odmítli se mnou bavit. Jejich ztrhané obličeje plné bolesti pro mě byly velkou ranou. Měla jsem chuť vrátit se k drogám. Naštěstí jsem ale tuto situaci ustála a rozhodla se pořádně zabojovat. Našla jsem si spolubydlení a slušnou práci. Začínám také chodit k psychologovi. Až za mnou budou konečně vidět pořádné výsledky mé snahy, chci opět kontaktovat rodiče. Věřím, že když uvidí tuto snahu, přijmou mou omluvu a časem se jim podaří odpustit mi. Za lásku svých rodičů mi rozhodně stojí za to bojovat.
Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Redakce tento zaslaný text pouze upravuje, nezasahuje do jeho stylu a nemění význam. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, neuvádíme originální jméno autora a změněna jsou i jména uvedená v článku. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
