To nezvládnu. Můj partner dal klíč od našeho bytu své ex, aby si mohla kdykoliv dojít pro věci, které mají napůl
S Markem jsme se poznali díky našim společným kamarádům zrovna ve chvíli, kdy si procházel rozchodem se svou (v tu chvíli již bývalou) přítelkyní Klárou. O jejich vztahu jsem toho moc nevěděla a ani jsem se příliš nezajímala o důvod rozchodu. S Markem jsme se ale potkávali stále častěji a měli jsme toho spolu hodně společného. Nikoho tedy nepřekvapilo (ani nás ne), když jsme spolu začali oficiálně chodit.
Byla jsem zamilovaná až po uši a Mára byl velmi laskavý a pozorný. Po velmi krátké době mi dokonce nabídl, abych se k němu nastěhovala. Neváhala jsem ani vteřinu a už jsem nadšeně začala balit své věci. První večer ve společné domácnosti byl nádherný. Připravili jsme skvělou večeři, zapálili svíčky... Prostě krása. Byla jsem šťastná a užívala si každou chvíli.
Moje radost ale dostala pořádnou facku hned následující dopoledne. Zazvonil zvonek a u dveří stála Klára, Markova ex. Nechtěla jsem poslouchat, ale jelikož se jednalo o menší byt, slyšela jsem každé slovo. Klára si přišla pro luxusní gril, na kterém jsme si ještě včera dělali večeři. Když dostala, pro co přišla a odešla, zeptala jsem se Marka, co to mělo znamenat. Ten mi začal vysvětlovat, že některé věci koupili společně a domluvili se, že když bude Klára některé věci potřebovat, přijde si je půjčit. Moc jsem sice s touto domluvou nesouhlasila. Co jsem ale mohla dělat. Klářiny návštěvy byly ale velmi časté a já jsem pojala podezření, že nejde jen o společné věci, ale hlavně o Marka. Pořádný strach jsem dostala ve chvíli, kdy jsem z Markových úst uslyšela tuto větu:
"Víš co, Klárko, tady máš klíč od bytu. Aby sis mohla přijít pro věci kdykoliv. "
V tu chvíli jsem absolutně nevěděla, co mám dělat a chtělo se mi brečet a utéct. Hned, jak jsme byli s Markem sami, jsem na něj spustila hromadu otázek.
Marek mě začal okamžitě uklidňovat. Údajně má jen výčitky svědomí, že Kláru opustil a zůstaly u něj všechny jejich společné věci. O nic víc prý nejde. Namítala jsem, že si přece věci můžou rozdělit a ty, co nám budou chybět, si koupíme nové. Marek měl ale milion výmluv, proč to takto udělat nejde. V tu chvíli ve mě jen posílala obava, že se nejedná o výčitky svědomí, ale o neuzavřené city a starou lásku, která nerezaví. Vždyť jsem vlastně ani nevěděla, proč se rozešli.
Nevím jak dál
Teď stojím na rozcestí a nevím co dál. Nechci o Marka přijít, ale také nechci, aby si po našem bytě chodila jeho bývalá přítelkyně, kdykoli bude chtít. A už vůbec nechci žít ve strachu, že mě na mém místě jednou zase vystřídá. Dlouho jsem o tom přemýšlela a rozhodla jsem se, že si budu muset s Markem pořádně promluvit. Nerada dávám ultimáta, ale v tomto případě nevidím jiné východisko. Buď pochopí, že nemůžeme fungovat ve třech, nebo se budeme muset rozloučit.
Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Redakce tento zaslaný text pouze upravuje, nezasahuje do jeho stylu a nemění význam. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, neuvádíme originální jméno autora a změněna jsou i jména uvedená v článku. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
