Staňte se králi zahrádkářů s úrodou vlastních arašídů
Fazole, která si hraje na oříšek
Arašídy či burské oříšky, správně plody podzemnice olejné, znají snad úplně všichni. Většina dotázaných ale udělá stejnou botanickou chybu, když tyto chutné plody označí za oříšky. S ořechy ale nemají nic společného. Podzemnice patří do čeledi bobovitých, takže ony dřevnaté plody jsou ve skutečnosti lusky a jsou blízce příbuzné třeba luskům hrachu či fazolí. Je tu jen jediný rozdíl – po opylení se plody postupně zavrtají pod zem, kde se vyvinou do plné zralosti.
Arašídy či búrské oříšky
Příbuznost s ostatními bobovitými plodinami se dá prokázat velmi snadno. Kdybyste ochutnali syrový burský oříšek, hravě si ho spletete třeba s měkkou fazolí. Domovinou arašídů je Jižní Amerika, po objevu Nového světa se však tato plodina rozšířila do mnoha koutů světa, včetně Afriky, Číny nebo Indie. Ostatně pojmenování burský oříšek vychází od Búrů, potomků evropských kolonistů, kteří farmařili v jižní Africe. Slovo arašíd pak pochází z latinského rodového jména (Arachis).
Arašídy na české zahrádce
V Evropě se ve velkém pěstují burské oříšky jen na Kypru. V malém to ale zvládne i šikovnější český nadšenec a stačí nám k tomu několik semen. Ty musí být samozřejmě jen sušené – z pražených a solených buráků rozhodně nic nevypěstujeme. Aby nám buráky lépe klíčily, je vhodné namočit je na dva dny do vlažné vody. Lusky můžeme ponechat v dřevitém obalu, lepší ale je, opatrně je oloupat a ponechat jen v tenké červenohnědé slupce – tu nikdy nesundávejte, nebo semena nevyklíčí! Po namočení semena vysejeme do květináčků a odložíme na parapet místnosti s dobrým přístupem světla a tepla. Pro klíčení je potřeba teplota nejméně 18°C. Půda nesmí proschnout, ale nesmí být zároveň ani zamokřená.
Do záhonu až po Ledových mužích!
Po čtyřech až šesti týdnech už se nad povrch hlíny začnou klubat první sazeničky. Ty necháme v bezpečí interiéru či skleníku zesílit a po dosažení velikosti 15 cm můžeme sázet na venkovní záhon, ideálně do sponu 25 cm. K sadbě přistoupíme samozřejmě až poté, co pomine riziko posledních květnových mrazů.
Klíčem je dostatek slunce a vody
Pěstování buráků vyžaduje plochu s přímým sluncem. Rostliny nejlépe prosperují v kypré, úživné půdě, proto je dobré záhony výrazně obohatit vyzrálým kompostem, nezapomínejme na bohatou zálivku. Půda by rozhodně neměla být těžká a ulehlá. Počátkem léta začnou rostliny bohatě kvést a jsou ozdobné svými žlutými kvítky. Po odkvětu se začnou prodlužovat dlouhé stopky, které směřují k zemi. Zde se opět ukáže nutnost kypré půdy, protože stopky pak nebudou mít problém zavrtat se pod zem. Stopky je možné lehce přihrnout zeminou nebo jemným mulčem – jde o praktiku běžně užívanou při pěstování brambor. Pro úspěšné dozrání plodů potřebují rostliny přibližně čtyři měsíce, nejsou nijak náchylné na napadení chorobami či škůdci.
Podzimní sklizeň
Stejně jako třeba hrách nebo fazole, i rostliny podzemnice olejné začnou na podzim uvadat. Je také dobré občas opatrně odhrnout půdu u jednoho či několika plodů – jakmile se na jejich povrchu zvýrazní žilnatina, je čas na sklizeň. Pak už jen stačí sazenice opatrně podrýt a vytáhnout celou rostlinu z půdy ven. Na koncích stopek zůstanou viset zralé burské oříšky. Kdybychom se sklizní otáleli, samovolně se od stopek odlomí a museli bychom je v půdě pracně hledat.
Pro skladování je klíčové sucho
Sklizené plody je třeba dobře vysušit, aby se eliminovalo riziko rozvoje nebezpečných plísní. Konzumace je pak možná na mnoho způsobů – čerstvé, a ještě měkké arašídy lze použít do zeleninových salátů, sušené plody můžeme vyloupat a lehce opražit s trochou soli. Kalorickou, ale skvěle chutnající bombou jsou pak arašídy, obalené v cukrovém karamelu.
