Sabina (30): Se svojí maminkou jsem se poslední roky nebavila. Teď si vyčítám, že jsem se s ní nestihla rozloučit
Pohádaly jsme se
První práci mi sehnala mamka. Na to, že jsem byla nezkušená, jsem měla dobrý plat. Ale pak jsme se s přítelem rozhodli přestěhovat. Našla jsem si novou práci, ve které jsem vydělávala méně, ale byla jsem spokojená. Říkala jsem si, že mamka bude nakonec ráda, jenže ona mi vynadala, že zahazuji životní příležitost.
Z její strany nezájem
První měsíc byl hektický, ale hned jak si vše sedlo, jsem mámě zavolala. Ona mi ale oznámila, že pokud se nevrátím do práce, kterou mi našla, tak mého přítele nechce vidět. Byla přesvědčená, že to je jeho vina.
Takhle se to vleklo pár týdnů
Zprvu jsem si říkala, že jí to za pár dní přejde. Denně jsme si volaly a ona mě přemlouvala, ať se vrátím. Jednou to ale přehnala: „Tak jsi konečně dostala rozum? Vrátíš se do té práce?“
V tu chvíli to ve mně bouchlo
Tenkrát jsem se naštvala, protože máma ke mně mluvila, jako bych neměla soudnost. Návrat do rodného města mi připadal jako ztráta všeho, čeho jsem dosáhla, a tak se nekonal.
Netušila jsem, že dělám osudové rozhodnutí
Bylo mi líto, že jsem se musela rozhodovat mezi dvěma lidmi, které miluju, ale říkala jsem si, že mě mamka časem pochopí. Jenže pak mi zavolala sestřenka, že si prý máma tetě stěžovala, jak jsem nezodpovědná a hloupá.
Takovou ránu už jsem nevydržela
Silně mě to zasáhlo. Rozhodla jsem se, že už se nenechám dál vydírat, a zpřetrhala jsem s mámou veškeré vazby. Ponořila jsem se do práce. Odrazilo se to na výsledcích a povýšili mě. S přítelem se nám dařilo. Uběhlo pár let a my byli pevně rozhodnuti, že spolu chceme strávit zbytek života.
Začali jsme chystat svatbu
Byla jsem typická nevěsta – nervózní a puntičkářská. Kromě šatů a kytek jsem čím dál častěji myslela také na mamku. Vždy, když jsem si na ní vzpomněla, zhořkla mi nálada. A tak jsem pořád odkládala ten den, kdy jí oznámím radostnou novinu.
Nestihla jsem to
Pokaždé, když už jsem jí chtěla volat, vzpomněla jsem si na něco, co nepočká – pracovní mail a podobně. Dneska už vím, že by vše počkalo.
Znenadání se mi opět ozvala sestřenice a oznámila mi, že maminka dostala infarkt a na místě zemřela.
Šíleně si to vyčítám
Ten den jsem zažila takovou bolest, že už jí nikdy nic nepřekoná. Zhroutila jsem se a chodila denně k psychologovi. Svatbu jsme zrušili. Na každém kroku mě pronásledovaly pocity viny.
V duchu jsem obviňovala přítele
Poté, co jsem přežila prvotní šok, jsem veškeré výčitky namířila proti přítelovi. Nenáviděla jsem ho a chtěla jsem ho opustit. Tenkrát mi psycholog vysvětlil, že když jsem ztratila tak blízkého člověka, podvědomě si ho představuji v ostatních lidech a očekávám, že se mi tím podaří vyřešit problém.
Nechci ztratit ještě víc
Díky psychologovi jsem si uvědomila, jak skvělou oporu jsem v přítelovi měla. Neopustil mě, ani když jsem na něj byla ošklivá. Každý den mě mrzí, jak smutně to mezi mnou a maminkou skončilo. Jsem ale také každý den vděčná, že mám nejlepšího chlapa pod Sluncem!
Teď znovu chystáme svatbu. Já už asi nikdy nezažiji, jaké to je být ta nadšená nevěsta plná ideálů, ale přijala jsem to a každý den děkuji, že jsem nepřišla úplně o všechno.
Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Redakce tento zaslaný text pouze upravuje, nezasahuje do jeho stylu a nemění význam. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, neuvádíme originální jméno autora a změněna jsou i jména uvedená v článku. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
