Vyhlašujeme nejlepší ovocný keř. Jeho bobule přetékají vitaminy a zavařené chutnají fantasticky. Češi ho neznají
Když procházím zahradnickými centry nebo farmářskými trhy, jedna věc mě vždycky zarazí. Jostu tam skoro nenajdete. Přitom jde o rostlinu, která by si zasloužila mnohem víc pozornosti – a to nejen od zahrádkářů, ale i od těch, kteří hledají lokální alternativu k importovaným superpotravinám.
Josta vznikla křížením černého rybízu a angreštu, a zdědila od obou rodičů to nejlepší. Od rybízu nutriční bohatství, od angreštu robustnost a větší plody. Co naopak nezdědila? Trny angreštu a náchylnost k chorobám, které trápí oba její předky. Zní to skoro příliš dobře na to, aby to byla pravda.
Nenáročná až podezřele
Když se podíváte na agrotechnické požadavky josty, pochopíte, proč ji někteří zahrádkáři označují za „rostlinu pro líné“. Ideální je pro ni hluboká, humózní půda s pH mezi 6,0 a 7,0, ale spokojí se i s horšími podmínkami. Plné slunce zajistí sladší plody, v polostínu ale taky poroste. Pravidelná zálivka během nasazování plodů pomůže, ale ani období sucha ji nezabije.
Co je ale skutečně pozoruhodné, je její odolnost. Zatímco klasické rybízy a angrešty každoročně bojují s plísní amerického angreštu nebo rzí rybízovou, josta se s těmito problémy vyrovnává s lehkostí, která hraničí s arogancí. Chemické postřiky? Pro ekologické pěstování josty zbytečnost.
Vitamínová bomba v temném balení
A teď k tomu, co je uvnitř těch tmavých bobulí. Obsah vitamínu C je srovnatelný s černým rybízem – jedním z nejbohatších zdrojů tohoto antioxidantu vůbec. K tomu přidejte antokyany, které jí dodávají charakteristickou barvu a zároveň bojují proti volným radikálům. Vitamíny skupiny B, vitamín K, provitamín A, draslík, hořčík, železo, vápník, vláknina, pektin – seznam pokračuje.
Ve srovnání s angreštem josta vítězí prakticky ve všech kategoriích. Oproti černému rybízu má sice někdy mírně nižší obsah vitamínu C, ale nabízí komplexnější spektrum bioaktivních látek a pro mnohé příjemnější, méně kyselou chuť.
Zajímavá je i stabilita těchto látek při zpracování. Antokyany a polyfenoly v jostě jsou překvapivě odolné vůči teplu i mražení. Takže i když si z ní uděláte džem nebo ji zamrazíte na zimu, stále získáte významnou část zdravotních benefitů.
Kdy sklízet a jak zpracovat
Optimální čas pro sklizeň nastává, když jsou bobule plně vybarvené do temně fialové až černé, ale stále pevné. V tomto stadiu mají nejvyšší obsah cukrů, dostatek kyselosti pro vyváženou chuť a ideální množství pektinu pro zavařování. Bobule by měly jít snadno oddělit od stopky.
Co se zpracování týče, mražení je zlatý standard – uchovává nejvíc vitamínů i čerstvou chuť. Díky vysokému obsahu pektinu se josta skvěle hodí na džemy bez nutnosti přidávat želírovací prostředky. Šťávy a sirupy jsou další možností, sušení zase zachová minerály a vlákninu.
Proč ji tedy nikdo nezná?
Tady se dostáváme k jádru problému. Josta nemá v Česku vybudovanou distribuční síť ani poptávku. Většina lidí ji jednoduše nezná. Sazenice nejsou běžně dostupné, informací je málo a Češi jsou zvyklí na tradiční bobuloviny.
„Je to něco mezi rybízem a angreštem,“ slyším často. A právě tato neurčitost jí možná škodí. Nemá jasnou identitu, není ani jedno, ani druhé. Přitom je obojím – a v mnoha ohledech lepším.
Mezi nejoblíbenější kultivary patří původní ‚Josta‘ s velkými, tmavými plody a vyváženou sladkokyselou chutí. Kultivar ‚Rix‘ nabízí ještě větší plody a ranější sklizeň. Pro milovníky výraznější chuti existují hybridy s černým rybízem.
Možná je načase přestat čekat, až se josta objeví v supermarketech, a vzít věci do vlastních rukou. Jedna sazenice, kousek zahrady a trocha trpělivosti. Za pár let budete mít vlastní zásobu superbobulí – a možná i téma k rozhovoru s každým, kdo se zeptá, co to vlastně pěstujete.
