Pokud chceme, aby kolem nás nebylo tolik opuštěných zvířat, musíme změnit svůj přístup

Opuštěná zvířata čelí stresující budoucnosti

Opuštění domácích mazlíčků má dalekosáhlé důsledky pro zúčastněná zvířata, jejich majitele, útulky a celou komunitu. Vystavuje psy, kočky i jiné mazlíčky nejistému osudu. Jakmile se ocitnou na ulici, musejí se o sebe postarat sami a mohou trpět hladem, žízní, nemocemi nebo v důsledku vážných zranění. Stejně tak je bude trápit pocit úzkosti a zmatku, protože je majitel nechal samotné na neznámém místě.

Některé důsledky si přitom lidé ani neuvědomují. Zvířata mohou představovat riziko pro bezpečnost provozu, vběhnou-li před auta. Mohou způsobit nepříjemnosti komunitě při hledání potravy, štěkáním na jiné psy nebo napadením člověka kvůli pocitu ohrožení. Opuštěná zvířata jsou navíc finanční zátěží pro vládní i nevládní organizace, které se o ně starají. Útulky často bojují o to, aby se vůbec finančně udržely nad vodou, jsou závislé na darech a v určité chvíli dosáhnou plné kapacity, a tak nemohou přijmout další zvířata a musejí se uchylovat k eutanazii.

Kritizovat je snazší než účinně pomáhat

Je snadné pranýřovat každého, kdo se rozhodne dát zvíře pryč a informuje o tom např. prostřednictvím inzerátu. Ne všichni lidé se ovšem zbavují domácích mazlíčků proto, že by se jim omrzeli, ale mají k tomu vážné důvody.

Představte si třeba, že si z dobré vůle vezmete z útulku zvířátko, které se nepodařilo socializovat, nemá hygienické návyky a bojí se lidí. Doufáte, že mu dáte dobrý domov, že si k němu postupně najdete cestu, ale nikdo vás předem neupozornil, že zvíře je březí, a přitom nedávno náročným porodem prošlo. To může být důvod pro další emocionální a hormonální výkyvy. Takové zvíře klidně napadne jiného mazlíčka, pokud máte v domácnosti dalšího, a právě nezvladatelná agresivita a stres se pak může stát důvodem, proč se majitel rozhodne hledat zvířátku nový domov – takový, kde by mělo konečně klid a kde by ho nic nestresovalo. Ne každý si totiž může za takových okolností dovolit vytvořit vhodné podmínky pro koexistenci více mazlíčků. Pokud ale člověk v dobré víře podá inzerát, mnohdy se na něj sesype nespravedlivá kritika. Je nazýván tyranem, nepřítelem zvířat. Pak není divu, že když někdo takovou nenávistnou diskuzi čte, raději zvíře tiše vypustí do přírody nebo na ulici, aby se vyhnul lynčování.

Pointa zní, že ne vždy je „zlý“ samotný majitel, ale ti, kteří si dovolují ho soudit, poučovat a nenávidět skrze sociální sítě, aniž by znali celý příběh. Jestli tedy chceme, aby opuštěných zvířat na ulicích ubylo, musíme změnit především vlastní přístup. Nezabývat se hysterií a pranýřováním, ale soustředit se na konkrétní zvíře, jehož se inzerát týkal a které potřebuje pomoc. Tahle základní myšlenka se při podobných diskuzích nakonec zcela vytratí, a přitom právě o to jde primárně. Než abychom někoho unáhleně soudili, pokusme se raději hledat řešení a pomáhat zvířatům.