Mata Hari: Pokud byla německou špionkou, nikdy se to neprokázalo, ale byla za to popravená
Nezbedná studentka
Margaretha Zelle se narodila v roce 1876 v Holandsku. Po odchodu otce a smrti matky ji příbuzní dali na internátní školu, aby z ní byla učitelka. Tam ale dlouho nevydržela. Předčasně vyspělá a trochu rozmazlená dívka měla pletky se členem učitelského sboru a když to prasklo, musela pryč. Chvíli žila se svým kmotrem a potom se rozhodla, že se dobře vdá.
Nešťastná manželka
Vybrala si koloniálního kapitána, který byl přidělený v Indonésii a trávil dovolenou v Haagu. Vzali se za šest dnů po seznámení. S MacLeodem odjela do Indonésie, kde jim to ale moc neklapalo. Její muž vše prohýřil s děvčaty a byl samý dluh. Jak se ukázalo, měl také syfilis a obě děti, které spolu měli, se narodily s touto nemocí. Chlapec po dvouletém utrpení zemřel. Po návratu do Haagu se manželství rozpadlo a druhé dítě zůstalo s otcem. Margaretha se rozhodla, že už se na muže spoléhat nebude a postará se o sebe sama.
Neodolatelná neřestnice
A tak začíná příběh Mata Hari, který nebyl ani zdaleka tak pohádkový, jak se může na první pohled zdát. Říká se o ní, že byla špionka a že informace získávala v posteli.
Když se v Paříži objevila v roce 1905 na výstavě orientálního umění exotická tanečnice Mata Hari, každý z přítomných pánů si přál tajemnou krásku do své postele. A ona si uměla svůj úspěch užít. Předváděla se s aristokraty, diplomaty a finančníky a nechávala se obdarovávat vším, po čem kdy toužila.
Tančit uměla a byla natolik mazaná, že své vystoupení uměla prodat jako posvátné tance z indických chrámů. A muži jí to chtěli věřit a zahrnovali ji zlatem a kožešinami.
Přišla 1. světová válka a lidé umírali nejen v boji, ale i v chudobě. A ona byla stále bohatá a obyčejnými lidmi proklínaná. Stále tančila a cestovala.
Naivní nebo prohnaná špionka
Když ji v Amsterodamu nabídl německý honorární konzul 20 tisíc franků, pokud bude spolupracovat, peníze si vzala jako odškodnění za šperky a kožešiny, které ji Němci zabavili. Ale žádnou spolupráci nepodepsala. Po návratu do Paříže si ani nevšimla, že je sledovaná nově vzniklou francouzskou kontrarozvědkou.
Přišel rok 1916 a Francii se ve válce proti Německu nedařilo. Mrtvých přibývalo po statisících a vojáci odmítali bojovat. Kapitána Ladouxe, který vedl v Paříži kontrarozvědku, napadlo, že by mohl morálku v armádě povzbudit dopadením německého špiona. A proč by to nemohla být žena, která je pověstná tím, že jejímu šarmu nikdo neodolá.
Mata Hari byla několikrát vyslýchaná, ale žádné důkazy o její zradě se nenašly. Kapitán Ladoux dostal šanci pro svůj plán později, když žena sháněla propustku do nemocnice, aby mohla navštívit ruského přítele. Propustku dostala za podepsanou spolupráci ve službách Francie. Teď už Ladouxovi stačilo vyrobit důkaz, že je žena zrádce.
Poslal ji do Španělska s nejasným posláním bez kontaktů a se slibem velké odměny. I přes absenci instrukcí se Mata Hari snažila a informace získávala. Posílala je Ladouxovi spolu s žádostí o část slíbeného honoráře, ale odpovědí se nedočkala.
Po návratu do Paříže čekala pochvalu, ale Ladoux měl v rukou zašifrované zprávy, které údajně žena posílala do Německa. Po vězení přišel soud. Zprávy, které měly sloužit jako důkaz, se ztratily. Jediný, kdo je údajně viděl, byl Ladoux. Mnoho mužů před soudem dosvědčilo, že když měly románek s Mata Hari, nikdy po nich nechtěla žádné informace. Sedmičlenná porota složená z vojáků to viděla jinak. Armáda potřebovala ukázat úspěch, a tak byla nemorální žena a špionka bez jediného přímého důkazu 15. října 1917 zastřelená.
V pozdějších letech se případ tanečnice špionky ještě mnohokrát zkoumal, ale její jediné dokázané prohřešky byly ty, které dělala v postelích luxusních hotelů, kde žila. Pokud byla zrádce nebo dvojitý agent, dělala to tak dobře, se žádné důkazy po sobě nezanechala.
