V neděli 1. 11. v 16:05 ožijí ty nejlepší klukoviny: Nova vysílá nejkrásnější vzpomínku na naše dětství
Začíná to jako lehká komedie z maloměsta na počátku 20. století. Uličky jsou prašné, školní chodby voní křídou a největším problémem je, kdo bude ve třídě první.
Pak se tón pomalu mění. Dětská soutěživost přeroste v útěk, z legrace se stává strach a do rodinného filmu vstupuje skutečné nebezpečí. Divák se u toho směje a zároveň drží opěrku sedadla.
Celé to doprovází melodická píseň, ve které se lehce zpívá o volnosti. Právě kolem jejího textu se přitom na Barrandově vedla nenápadná cenzorská přetahovaná. Jde o film Páni kluci z roku 1975, který natočila režisérka Věra Plívová-Šimková a v hlavní roli v něm září Michael Dymek jako Tomáš.
Falešné utonutí, dynamit a scénář pod cizím jménem
Tomáš zkusí chytrou lest, aby získal školní odměnu pro nejlepšího žáka. Plán se vymkne kontrole a trojice kamarádů skončí zamčená v kabinetě. Ve strachu z výprasku se rozhodnou předstírat utonutí v řece a schovat se na zřícenině hradu Pokštejn.
Hrad ale není opuštěný. Skrývá se tam banda, která pomocí dynamitu vykradla místní záložnu. Z dětské hry je najednou boj o poklad i o vlastní kůži.
Film vznikal v severních Čechách, v Levíně u Litoměřic a v Zubrnicích, kde se využila i tamní historická železniční trať. Větší potíže než s místy ale byly s režimem. Skutečným autorem scénáře byl zakázaný spisovatel Jan Procházka, a proto se v titulcích objevilo jméno Víta Olmera, který Procházkovi propůjčil podpis, aby projekt prošel schvalováním.
Cenzura se přehlédla i u hudby. Dramaturg Ludvík Toman nařídil přepsat text písně Nestůj a pojď od Petra Hapky, protože v něm zaznívalo slovo „smetánka“, které se nehodilo k ideologii společenské rovnosti. Na papíře se text opravil, jenže děti ve finálním střihu zpívají původní verzi a nikdo si toho nevšiml.
Skvěle funguje i scéna natírání plotu, převzatá z Twainova Toma Sawyera. Tomáš v ní přesvědčí ostatní kluky, že práce na plotě je výsada, a ještě si nechá platit lístečky. Je to učebnicová ukázka manipulace v sedmi minutách smíchu.
Vedle dětí Petra Voříška, Petra Starého a Magdaleny Reifové hrají dospělé role Iva Janžurová jako teta Apolena, Karel Augusta jako strýc Václav, Josef Somr jako učitel Lopata a Petr Nárožný jako řídící Pajprle.
Čísla, která potvrzují nostalgii
Film do kin vstoupil na jaře 1976 a stal se jedním z nejúspěšnějších československých rodinných snímků té dekády. Na Kinoboxu.cz má dnes hodnocení 82 %.
Odborníci z Národního filmového archivu zdůrazňují hlavně režijní práci s dětmi: „Věra Plívová-Šimková dokázala z adaptace americké klasiky vykouzlit českou poetiku z počátku 20. století s autentickou prací s dětskými neherci.“
Podobně to vnímá i dnešní divák: „Tenhle film mě vždycky po letech spolehlivě vrátí do dětství. Režisérka zkrátka rozumí dětské duši a hudba Petra Hapky je božská.“
Film potěší rodiny se školáky i dospělé diváky, kteří si chtějí připomenout nestárnoucí komedii z období normalizace. TV Nova ji odvysílá v neděli 1. listopadu 2026 od 16:05. Vzpomenete si ještě na své dětské nápady a lumpárny? A kolik z nich by vám dnes prošlo bez trestu?
