Jak zabránit rosení oken v zimě: Starý trik zaručí, že okna budou suchá a čistá jako zrcadlo
Když se v lednovém ránu podíváte na okno a místo výhledu do zasněžené zahrady spatříte jen neprůhlednou vrstvu vody, nejde o závadu na výrobku. Kondenzace je přirozený fyzikální proces, při němž se vodní pára ze vzduchu sráží na chladném povrchu. Teplý vzduch v místnosti v sobě pojme velké množství vlhkosti. Jakmile narazí na studenou okenní tabuli, prudce vychladne – a protože studený vzduch neudrží tolik páry, přebytečná voda se začne srážet do kapek.
Paradoxně se tento jev objevuje nejčastěji u moderních plastových oken, která interiér dokonale utěsní. Starší dřevěná okna s drobnými netěsnostmi umožňovala neustálý přísun čerstvého vzduchu, takže vlhkost neměla šanci se hromadit. Dnes si však kvalitní izolaci zaplatíme tím, že musíme vědomě dbát na výměnu vzduchu.
Kdy volat reklamaci a kdy si poradit sami
Zásadní je rozpoznat, kde přesně se voda tvoří. Pokud se kapky objevují na vnitřní straně skla – tam, kde se jich můžete dotknout – jde o běžnou vlhkost z bytu. Tu zvládnete odstranit správným větráním a topením. Zpozornět musíte ve chvíli, kdy zamlžení spatříte uvnitř dutiny mezi skly izolačního dvojskla nebo trojskla. To znamená porušení hermetického těsnění, únik izolačního plynu a proniknutí vlhkého vzduchu dovnitř. Takovou závadu žádné domácí triky nespraví – okno patří k reklamaci u výrobce.
Riziko kondenzace na vnitřním povrchu navíc zvyšují studené okrajové části skla. Nejchladnějším místem bývají právě okraje rámu, kde se vlhkost sráží jako první. Proto moderní okna s tzv. teplým distančním rámečkem (Warm Edge) výrazně snižují pravděpodobnost rosení.
Větrání: krátce a intenzivně, ne celý den pootevřené
Mnoho lidí se v zimě bojí pustit do bytu mráz, a tak nechává okno pootevřené na mikroventilaci po celý den. Jenže právě tímto způsobem si rosení ještě zhoršíte. Stěny a ostění kolem okna postupně prochladnou, teplý vzduch uniká ven, ale vlhkost zůstává uvnitř. Mnohem účinnější je krátký a razantní průvan – otevřete protilehlá okna dokořán na pět až deset minut, ideálně ráno po probuzení a večer před spaním. Během několika minut se vymění těžký vlhký vzduch za suchý venkovní, aniž by stihly vychladnout stěny a nábytek.
Důležitá je i stabilní teplota v místnosti, obvykle kolem 22 °C. Stálé teplo ohřívá vnitřní povrch skel a posouvá rosný bod, takže se kondenzace omezuje. Stejně podstatná je volná cirkulace vzduchu – pokud máte těžké skříně přiražené těsně ke stěnám, vzduch za nimi stagnuje a v chladných rozích se začíná hromadit vlhkost i plísně.
Pozor také na zatažené těžké závěsy nebo stažené vnitřní žaluzie přes noc. Brání proudění teplého vzduchu ke sklu, což rosení v dolní části oken ještě umocňuje. Ideální relativní vlhkost v interiéru v zimě by se měla pohybovat mezi 40 až 50 procenty – sledovat ji můžete pomocí jednoduchého vlhkoměru.
Vlhkost si vyrábíme sami: vaření, sprchování, sušení prádla
Velkou část vodní páry do bytu vypouštíme běžnými denními činnostmi. Když vaříte oběd, hrnce bez pokliček uvolní do vzduchu litry odpařené vody. Zapnutá digestoř a vaření s pokličkami tento problém výrazně omezí. Podobně funguje koupelna – horká sprcha či lázeň vytvoří doslova parní lázeň. Zde pomůže zapnutý odtahový ventilátor nebo důkladné vyvětrání ihned po koupeli, případně i během ní.
Velkým nepřítelem suchých oken je sušení mokrého prádla v obytných pokojích. Jedna plná pračka vypraného oblečení uvolní do vzduchu obrovské množství vody. Prádlo je proto vhodné sušit v sušičce, větrané technické místnosti, nebo sušení v pokojích alespoň výrazně omezit. Zapomínat by se nemělo ani na parapety plné pokojových rostlin – ty vodu odpařují a v jejich těsné blízkosti bývá vlhkost nejvyšší.
Co dělat, když se voda přesto objeví
Základním pravidlem je pravidelné stírání kapek, aby nestékaly na rámy a zdivo. Osvědčilo se umístit na nejexponovanější místa savý materiál, který je však nutné každý den měnit za suchý. Pokud je vlhkost v bytě trvale vysoká, výbornou pomoc nabízejí pohlcovače vlhkosti s absorpčními tabletami. Tyto přístroje fungují bez elektřiny – chemická tableta do sebe váže vzdušnou vlhkost, postupně se rozpouští a tekutina odkapává do záchytné nádobky, kterou pak jednoduše vylijete.
Starý trik s lihem a glycerinem: okna jako zrcadlo
Vedle režimových opatření existují osvědčené triky, kterými lze ošetřit přímo skleněné tabule. Jedním z nich je využití obyčejné zubní pasty nebo pěny na holení. Malé množství přípravku se nanese na suché, čisté sklo a hadříkem se důkladně rozleští do ztracena. Tyto látky vytvoří na povrchu mikroskopický ochranný film, který zabraňuje kapkám vody v přichycení a omezuje zamlžování.
Ještě lepších výsledků dosáhnete s receptem, který s oblibou doporučovaly už starší generace. Jde o směs lihu a glycerinu v poměru deset ku jedné. Deset dílů běžného lihu smícháte s jedním dílem glycerinu, roztok nanesete na sklo a pečlivě vyleštíte do sucha, aby na něm nezůstaly matné šmouhy. K finálnímu vyleštění skvěle poslouží staré noviny, jemná jelenice nebo kvalitní utěrka z mikrovlákna. Na skle zůstane tenká neviditelná vrstva, která udrží okna průhledná a čistá jako zrcadlo po mnohem delší dobu.
U všech těchto domácích lešticích triků je však nutné mít na paměti jednu podstatnou věc. Ochranný film neodstraní samotnou vlhkost ze vzduchu, pouze dočasně ovlivní způsob, jakým se pára na povrchu sráží. Tento film se navíc časem přirozeně opotřebuje, takže postup je nutné po nějaké době zopakovat. Funguje tedy jako skvělá první pomoc pro zachování jasného výhledu, ale bez pravidelného větrání, rozumného topení a eliminace zdrojů páry se trvalého výsledku nedočkáte.
Skutečného vítězství nad orosenými okny dosáhnete pouze tím, že spojíte staré osvědčené recepty se správnými každodenními návyky. Krátké intenzivní větrání, stabilní teplota, omezení zdrojů vlhkosti a občasné ošetření skel – to je recept, který zaručí, že okna zůstanou suchá a průhledná i v těch nejdrsnějších mrazech.
