Zbyl vám mosazný hmoždíř po babičce? Sběratelé objíždí Česko a vykupují je za 4 500 Kč/kus
Kdo by si nepamatoval ten zvuk? Cinkavé ťukání kovu o kov, které se v neděli ráno neslo celým bytem, zatímco babička chystala pečeni. Stál na poličce nebo na kuchyňském stole a jeho zlatavý lesk hřál stejně jako hrnec vývaru na plotně. Řeč je o mosazném hmoždíři s těžkým tloučkem, který býval téměř v každé domácnosti za první republiky i v časech ČSSR. Možná ho máte dodnes na chalupě, v bedně na půdě nebo v dědictví po prababičce. A možná ho právě teď podceňujete.
Řemeslo, které přežilo generace
Odlévání mosazných hmoždířů má v českých zemích dlouhou tradici. Už v 19. století je odlévaly kovolitecké dílny a slévárny a od lékáren a kuchyní po zámecké spíže se používaly všude, kde se mlelo koření, mák nebo cukr. Mosaz byla ideální volba: tvrdá, odolná a při správné slitině stárne s neuvěřitelnou grácií. Z lesklého zlata se časem stává hřejivá patina, kterou dnes milovníci retro stylu a starožitností obdivují. Tehdy stál hmoždíř pár korun, dnes se z něj stává předmět, který zdobí designové interiéry i vitríny sběratelů.
A právě tady začíná detektivka. Na dně mnoha hmoždířů najdete vyražené číslo, třeba 4 nebo 5. Nenechte se zmást, nejde o vzácnost ani letopočet. Číslo značí velikost odlitku v řadě. Skutečné poklady poznáte podle úplně jiných znamení: plastických erbů, cechovních znaků, letopočtů a signatur mistrů zvonařů. Právě takové kusy bývají pro sběratele svatým grálem.
Jak poznat originál od běžného kousku
Prohlédněte si hmoždíř zblízka. U starých kusů zpravidla uvidíte nepatrné stopy po odlévání, nepravidelnosti v povrchu a hlubokou, nerovnoměrnou patinu, kterou žádný moderní nátěr nenapodobí. Zvuk by měl být hluboký a dlouze doznívající. Moderní tenkostěnné kopie znějí mdle a bývají překvapivě lehké.
Pohled odborníků je přitom střízlivě pozitivní. Podle vyjádření Asociace starožitníků ČR platí: „Mosazné kuchyňské hmoždíře z přelomu 19. a 20. století byly masovou záležitostí téměř každé domácnosti, jejich sběratelská hodnota je stabilní a pohybuje se v řádu stokorun. Tisíce až desetitisíce korun dosahují především unikátní renesanční či barokní kusy ze 16. až 18. století, odlité ve vyhlášených zvonařských dílnách a opatřené signaturou mistra.“ Jinými slovy: sen o velkém objevu je reálný, jen je třeba hledat správné znaky.
Kolik to dnes stojí a proč se vyplatí nevyhazovat
Běžné rodinné hmoždíře z 20. století se na portálech jako Aukro nebo Bazoš prodávají nejčastěji za 200 až 600 korun, větší a bohatě zdobené kusy či celé sady se vyšplhají až k tisícovce. Skutečně raritní historické odlitky s erbem a signaturou ale mohou jít do mnohem vyšších částek a právě ty dělají z obyčejné police potenciální poklad. Než tedy cokoli vyhodíte nebo odvezete do sběru, otočte hmoždíř a zkontrolujte dno i boční stěny.
Hodnotu nepočítají jen korunami. Jak píše jedna z uživatelek v diskusi u prodejních inzerátů na aukčním portálu: „Mám doma dva takové hmoždíře po prababičce. Je to nádherná poctivá práce, která dnes tvoří dominantu naší chalupy. I kdyby měly cenu jen pár set korun, pro naši rodinu mají nevyčíslitelnou citovou hodnotu a nikdy bychom je neprodali.“ Přesně tohle je kouzlo předmětů, které mají duši.
Pokud tedy při jarním úklidu narazíte na těžký mosazný kousek zabalený v novinách, nechte ho chvilku v ruce. Vyleštěte ho, poslechněte jeho zvuk a pokud chcete, nabídněte ho sběratelům. Nebo mu dejte nový život jako dekoraci či skutečný kuchyňský nástroj. Máte takový hmoždíř doma i vy po babičce? A drtíte v něm koření dodnes?
