Já mu prostě nevěřím. Jsem chorobně žárlivá, muž mě kvůli tomu chce opustit

S manželem jsme spolu už před 7 let. Společně vychováváme dvě děti ve věku jednoho a tří let. Jsem tudíž matka v domácnosti, která se vší silou snaží udržet rodinu v chodu a pohromadě. Málokdy se mi přitom podaří prospat celou noc, protože obě děti malý lehký spánek, a musím k nim často, i několikrát za noc, vstávat.

Toužím po životě, který žije můj muž

Můj milovaný manžel má vše, po čem by člověk mohl toužit. Nemá nouzi o skvělé kamarády, kteří ho zvou na nejrůznější akce, večírky či oslavy. Má celou řadu možností a příležitostí kdy od každodenního splínu utéct. Mnohdy je přitom pryč i přes noc. V těchto dnech se kvůli tomu cítím velmi sklesle, osaměle, a probouzí se ve mě neutuchající pocit žárlivosti.

Nežárlím jen na ženy

Zdravá žárlivost na dámskou společnost je na místě asi v každém vztahu. Můj problém ovšem spočívá v tom, že žárlím prakticky na všechno. Závidím mu jeho práci, přátele i to, jak tráví svůj volný čas. Těch pár kamarádů, které jsem považovala za své blízké, mě v poslední době začalo ignorovat. Unavuje mě, že jsem jediná, kdo se snaží navázat nové známosti, ale není mi to opětováno.

Když už se mi podaří nějaké zpestření mého života uspořádat, málokdo se mnou sdílí stejnou touhu se zabavit. Většinou se tak témata stočí právě na děti a úklid domácnosti, což jsou témata, která se mi už značně omrzela. Co bych tak dala za to, kdybych se manželovi v tomto směru mohla vyrovnat...

Manžel o mém problému ví, pochopení ovšem příliš nesdílí

Můj muž je ve všech ohledech skvělý partner. Z mé strany si nemůžu prakticky na nic stěžovat. Moc dobře si uvědomuji, že problém je ve mně. Doufala jsem však, že se po letech společného života dočkám z jeho strany nějaké podpory. Bohužel, opak byl pravdou.

Svým neustálým naléháním o pomoc jsem svého manžela odstrčila od sebe. Vášeň, kterou jsme mezi sebou navzájem vzbuzovali, je pryč. To ve mně jen umocňuje mou žárlivost, protože jsem jej nedávno nařkla z toho, že má poměr. To pro něj však byla pravděpodobně poslední kapka. Vypadalo to, že situaci nezvládneme vyřešit a vše skončí rozvodem...

Co dělat?

Řešení takovýchto problémů v manželství je jen málokdy příjemné. Může však výrazně přispět k tomu, že si člověk uvědomí, kde je vlastně chyba, a dokáže se ze situace poučit. Já jsem se rozhodla vzít si z této nešťastné zkušenosti co nejvíc pozitivního. Intenzivně se nyní snažím přesvědčit sebe sama, že nemám proč lidem okolo sebe nevěřit, žárlit na jejich životy či jim závidět jejich úspěchy.

U manžela se nyní snažím o totéž. Věřím, že jakmile se mračna nad naším manželstvím rozplynou, můj muž mi odpustí a opět nad námi vysvitne slunce. Má drahá polovička mi v tomto ohledu vychází vstříc a dala mi druhou šanci vše napravit. Budu se nyní snažit, abych se tentokrát chovala zodpovědně, a nesnažila se hledat své osobní štěstí v radosti jiných. Žárlivost budu držet v rozumné míře tak, abych mohla žít šťastný a spokojený život se svou rodinou, kterou nadevše miluji.

Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Redakce tento zaslaný text pouze upravuje, nezasahuje do jeho stylu a nemění význam. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, neuvádíme originální jméno autora a změněna jsou i jména uvedená v článku. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.