Tyhle dózičky z dob našich babiček se dnes vykupují za 8 000 Kč a více. Nemáte ji doma?
Kdo by si nepamatoval ten okamžik: babička otevře skleněná dvířka příborníku, vytáhne něco třpytivého a opatrně to postaví na ubrus. Uvnitř vonělo cukroví, knoflíky nebo zlatý náhrdelník po prababičce. Právě takovou roli hrála ručně malovaná skleněná dóza na nožce s víkem. Měřila kolem 15 centimetrů a stála v obývacím pokoji na čestném místě. Nebyla jen nádobou, byla hrdou ozdobou domácnosti. Její ladné křivky, hravé barvy a štíhlá nožka dokážou okouzlit i po sto letech. Možná ji máte dodnes na chalupě, někde v krabici mezi staršími hrnky, a ani netušíte, že držíte malý kus československé historie.
Zlaté české ručičky a půvab Art Deca
Příběh těchto dóz začíná ve 20. letech minulého století, v éře prvorepublikového Art Deca. Československo tehdy patřilo ke světové sklářské špičce. V severočeských sklárnách a dílnách vznikaly pod rukama mistrů sklářů a malířů kousky, v nichž se potkávala geometrická elegance s praktickým využitím. Ruční malba, precizní fasetování nebo vzácnější druhy skla, třeba uranové či malachitové, z každé dózy dělaly originál. Žádné dva kusy nebyly úplně stejné, a právě to dnes sběratele fascinuje. Pověst českého skla, kterou tehdy vybudovaly šikovné ruce, žije dál po celém světě.
Jak poznat originál od sériovky
Pokud jste při vyklízení půdy narazili na skleněnou dózu, nezahazujte ji a prohlédněte si ji pořádně. O hodnotě rozhoduje stáří a způsob výroby. Běžné sériově lisované dózy na potraviny ze 60. až 80. let, třeba z národního podniku Sklo Union, se prodávají v řádu stokorun. Pro sběratele je svatým grálem ručně malovaný prvorepublikový originál z 20. a 30. let. Důležitý je dokonale zachovalý stav bez odštěpků a prasklin a typické stopy ruční práce, třeba nepatrné nerovnosti malby nebo jemné rozdíly v tloušťce skla.
„Lidé si často pletou sériově lisované užitkové sklo z éry socialismu s autorským Art Decem či ručně malovaným sklem ze severních Čech. U starožitného skla rozhoduje o ceně autor návrhu, značka sklárny, naprostá absence oštěpů a především vzácnost. Běžné lisované dózy na potraviny se vyráběly ve statisícových sériích a vysokou sběratelskou hodnotu nemají,“ vysvětluje znalec starožitného skla pro specializovaný sběratelský portál.
Kolik to dnes stojí a kam s tím
Tehdy byla dóza dostupná, dnes je to jiný příběh. Nepoškozená ručně malovaná dóza z 20. let na nožce se u renomovaných starožitníků, třeba na pražských Vinohradech, nebo na Aukru nabízí až za 7 000 Kč. Při přímém výkupu u starožitníka počítejte spíše s 2 500 až 3 500 korunami, protože obchodník musí započítat svou marži a riziko. I tak je to krásná odměna za věc, která desítky let tiše stála za sklem a sbírala prach. Před prodejem ji nikdy neleštěte agresivními prostředky, nemyjte v myčce a raději ji nechte zhodnotit znalcem nebo porovnejte s prodanými aukcemi.
Zájem veřejnosti potvrzují i diskuse mezi sběrateli. „Za tisíce korun prodá leda antikvář v centru Prahy zachovalý unikát z dvacátých let, ne sériovku na mouku ze šedesátých,“ napsala uživatelka v diskusi na sběratelském fóru Aukro pod článkem o oceňování starého skla. Je to dobrá připomínka, že rozdíl mezi obyčejnou věcí a pokladem bývá v detailu.
Než se tedy pustíte do vyklízení kůlny nebo půdy po předcích, berte každou skleněnou nádobu do ruky s úctou. Možná držíte kus hrdé české historie, který potěší oko i rodinný rozpočet. Máte i vy doma po babičce schovanou skleněnou dózu, nebo už zdobí vaši vitrínu jako rodinné stříbro?
