Život bez lepku aneb jak žít s celiakií a pochutnat si
Celiakie je trvalá nesnášenlivost lepku. Lepek lze definovat jako proteinovou složku nalezenou nejčastěji v pšenici. Lepek obsahuje také špalda, ječmen, žito nebo oves, ale i slad, bulgur a další složky potravy.
Říká se tomu intolerance, ale ve skutečnosti jde o skutečné onemocnění, které u postiženého subjektu vytváří autoimunitní reakci. V přítomnosti lepku se v organismu probouzí patologická imunitní reakce a střevo již není schopno absorbovat živiny. Pro takového jedince to znamená ztrátu hmotnosti a také akutní průjmy.
Život s celiakií
Počet lidí, kteří dnes trpí celiakií, se každoročně zvyšuje a u žen je toto onemocnění častější. Předpokládá se, že je u nás v současnosti 40 - 50 tisíc lidí s tímto problémem, ale čísla mohou být mnohem větší.
Jak se léčí celiakie
Celiakie je kontinuální a konstantní stav, a proto je nutné se s tímto problémem naučit žít.
Přirozeným důsledkem je trvalá kontrola toho, co jíte (nebo pijeme). Je nezbytné dodržovat po celý život konzumaci vyhrazené, pestré a kompletní stravy, bez obsaženého lepku. Velkou inspirací je celá řada pokrmů ze středomořské stravy.
Jak už bylo zmíněno, u celiaků lepek ve stravě neustále aktivuje imunitní systém anomálním způsobem, čímž poškozuje střeva. V minulosti byla častým problémem skutečnost, že přítomnost lepku byla i ve stravě, kde by být neměla. Je to proto, že jde o velice využívané zahušťovadlo, které je už tradičně v mnoha potravinářských technologiích. Tak můžete na lepek narazit i v pomazánkách, krémech a omáčkách.
Naštěstí je již několik let povinné deklarovat přítomnost lepku na etiketách prodávaných produktů. Na přítomnost lepku v pokrmech by měly upozorňovat i restaurace. Není snadné úplně lepek ze stravy odbourat a chce to vydržet a najít si konkrétní sortiment jídel, které vytvoří kompletní jídelníček osoby s intolerancí. I v tomto případě je ale vždy malé nebezpečí, že dojde k náhodné kontaminaci při průmyslové výrobě potravin.
Bez předsudků
Žít bez lepku znamená žít s celiakií. Tento základní koncept je někdy zkreslený, příliš často ponechává prostor falešným mýtům. Být celiakem znamená vzdát se některých potravin, ale rozhodně nejde o vyloučení zdravé a plnohodnotné stravy. V podstatě stačí mít na paměti některé kroky, které musí být respektovány.
Diagnóza je zásadní: poruchy s „žaludečními“ příznaky a špatná stravitelnost některých potravin nejsou signály, které pouze vyjadřují problémy se stravováním, ale je důležité, aby pacient spolupracoval s lékařem, který ho k bezlepkové dietě nasměruje.
Dokonce je nezbytné zachovat v jídelníčku i obiloviny, které tvoří zásadní zdroj kalorií a energie. Pšenici a ostatní problematické suroviny je třeba nahradit rýží, kukuřicí nebo třeba pohankou.
Krok za krokem je třeba sledovat etikety potravin a vybírat. Dnes to už není problém, bezlepkových jídel je široký sortiment a u osvědčených výrobců je riziko náhodné kontaminace velmi nízké.
Bezlepková dieta se dnes doporučuje všeobecně lidem s chutí žít zdravým životním stylem a nemusí jít o úplně vyřazení lepku ze stravy, ale o jeho omezení. Je třeba si dávat pozor především na pečivo, těstoviny, omáčky, salátové dresingy, polévky, pivo, cereálie.
Mouku s lepkem lze nahradit mnoha způsoby – příklady bezlepkové mouky
Pohanková mouka: Mouka se specifickou chutí, vhodná ke kombinaci s jinou bezlepkovou mokou. Pohanka obsahuje mnoho minerálů a také rutin, který pomáhá k prokrvení organismu, brání tvorbě krevních sraženin nebo snižuje hladinu cholesterolu. Pohanková mouka je snadno stravitelná, výborně se hodí pro přípravu těsta k výrobě palačinek a lívanců.
Hrachová mouka: Na její chuť si je potřeba zvyknout, ale využití najde například při obalování potravin, protože vytvoří křupavou krustu. Přidává se i do těsta k pečení chleba nebo pizzy. Obsahuje štědrou porci bílkovin a vlákniny.
Sójová mouka: Je také vhodná ke kombinaci s jinými bezlepkovými moukami. Obsahuje celou řadu vitamínů řady B a minerálních látek či bílkovin. Osvědčila se jako výborné zahušťovadlo.
Kukuřičná mouka: Je velmi oblíbená v Itálii, a i u nás se začíná prosazovat. Na dovolené v Itálii můžete ochutnat polentu a zařadit ji do své stravy. Italové tuto kukuřičnou kaši jedí na slaný způsob i na sladko, s uleželou gorgonzolou (sýr s modrou plísní) nebo zalitou oblíbeným sirupem, teplou i studenou, se zeleninou i s masem. Tato mouka je užitečným zdrojem vlákniny, obsahuje bílkoviny, železo a hořčík. Její jemně oříšková chuť je příjemná a snadno si na ní zvyknete.
Rýžová mouka: Součást asijské kuchyně už zdomácněla i u nás. Je to hlavně díky oblíbenosti této kuchyně. Určitě jste ochutnali z této mouky nudle, různé dezerty a plněné knedlíčky. Má velice jemnou chuť a je také skvělým zahušťovadlem.
Zdroj:
