Tančící kameny v Údolí smrti: Jaké tajemství se za nimi skrývá
Před mnoha tisíciletími tvořilo 225 km dlouhé a místy až 26 km široké Údolí smrti dno obrovského jezera. Změna klimatu a eroze půdy v průběhu času zcela obnažila dno a odhalila nejrůznější vrstvy hornin a usazenin. Do vyschlé jezerní pánve se díky extrémně silným bouřím vyplavily úlomky hornin, které dodnes nejsou v klidu. Metrákové balvany se sunou samy od sebe po dně vyschlého jezera a zanechávají za sebou i téměř kilometr dlouhé klikaté stopy.
Vysvětlení vědců byla celá řada a neustále se objevují další. Americký geolog John Reed poukázal na souvislost pohybu s deštěm a následným mrazem. Voda se promění v hladkou vrstvu ledu, ve které balvany zamrznou a následně pomocí větru, který se dostane pod ledové desky, dochází společně s jílovitým podkladem k jejich posunu.
Bratranci Richard a James Norrisovi v roce 2014 zveřejnili výsledky svého výzkumu, který provedli s o něco menšími kameny. Umístili je do vyschlého jezera a s pomocí meteorologické stanice sledovali klimatické změny a jejich vliv na pohyb hornin. V roce 2013, dva roky od začátku výzkumu, v noci vydatně zapršelo, a vyschlé jezero se zalilo vodou. Během noci, kdy teploty v poušti spadly do záporných hodnot, jezero zamrzlo a při denním tání se jeho zamrzlá plocha rozlámala na kry. Ty za vydatného větru posouvaly kameny až o 60 metrů.
Vědci však připouští, že tato teorie není stoprocentní. Poslední téměř nepatrný pohyb velkých balvanů byl zaznamenán v roce 2006. Mrazivých nocí je v poslední době kvůli změnám klimatu podstatně méně, a tak vědci nemají šanci dále zkoumat. Stále tedy zůstává prostor pro různé spekulace o přispění magnetických sil nebo zásahu mimozemských civilizací.
