Nikola (31): Svedl mě otec mého přítele. Teď se plácám mezi synem a otcem a nevím, jak z toho ven

Z přátelství vztah

S Petrem jsme se poznali před šesti lety v práci. Nejprve jsme byli přátelé, občas jsme spolu zašli na oběd nebo po práci na kafe. Já byla zrovna po nepříjemném rozchodu, a tak jsem ani nehledala víc. Zhruba po půl roce ale naše schůzky začínaly čím dál více připomínat spíše randění, a nakonec i mě došlo, že přeskočila jiskra a nemá cenu se novému vztahu bránit.

Růžové začátky

První dva roky byly naprosto perfektní, měla jsem pocit, že jsem konečně našla to, co jsem hledala. I kamarádky byly z Petra nadšené a říkaly mi, že vedle něj rozkvétám. Navíc jsem si výborně rozuměla s jeho rodinou, a i on si s našimi sedl. Byla to výhoda, protože partner je velmi společenský a se svojí rodinou tráví dost času, což mi ale nevadilo. Tchyně i tchán byli vůči mně vždy přátelští a pokaždé bylo o čem si povídat. A z rodinných oslav jsme měli nespočet vtipných historek, kterým jsme se smáli ještě dlouho poté.

První krize

Po dvou letech vztahu a společného bydlení jsem začala toužit po miminku. Petrovi se do toho ale nechtělo, vyhovoval mu život, jaký jsme vedli, a zatím to nechtěl měnit. Já ale měla pocit, že mi dochází čas, přece jen, třicítka se blížila, a protože jsem si byla jistá, že Petr je muž mého života a všechno skvěle fungovalo, neviděla jsem důvod založení rodiny odkládat. Čím víc jsem na Petra tlačila, tím víc byl on proti. Nakonec se nám podařilo krizi překonat, Petr mě ujistil, že po rodině touží a nemusím se bát, že bychom dítě nikdy neměli. Jen prostě chce ještě čas. A já se smířila s tím, že nejspíš budu rodit až po třicítce. Vztah dál fungoval, i když už to zkrátka nebylo to, co předtím.

Úlet na rodinné oslavě

Před nedávnem jsem opět vytáhla téma miminka, i proto, že nejen moje, ale i jeho rodiče už se na vnouče těší a dost často před námi toto téma zmiňují. Po pěti letech všichni čekají, že si rodinu pořídíme. Dokonce se mě někteří i začali vyptávat na zdravotní stav, protože si myslí, že dítě nemáme proto, že nám to nejde. Ale Petr stále nic, pořád chce víc času, dle jeho slov ještě alespoň dva roky. S Petrem jsme se kvůli tomu dost hádali a náš vztah utrpěl značné trhliny. 

A pak přišla ta osudná rodinná oslava… Petrův strýc se nás opět začal vyptávat na děti, což mě rozčílilo, zvlášť protože Petr se vůbec nevyjádřil a všechno nechal na mě. Přitom on je ten, kdo děti odmítá a já to pak musím vysvětlovat a zamlouvat. Moc jsem se s ním tedy po zbytek večera nebavila a povídala si nejvíc s tchánem. Zakecali jsme se dokonce tak, že jsme u stolu zůstali poslední, ostatní už odešli spát. A v tu chvíli se to stalo. Petrův táta viděl, že jsem smutná, tak mi nejdřív nepřišlo divné, že mě pohladil po ruce, myslela jsem si, že mě chce utěšit. Ale najednou to přešlo v mnohem intimnější doteky a líbání. A mě to vůbec nebylo nepříjemné, naopak! Oba jsme měli dost upito, a nakonec jsme spolu skončili v posteli. Když mi pak došlo, co jsme to provedli, málem jsem se zhroutila. Shodli jsme se, že se to nikdo nesmí dozvědět. Vůbec jsem nevěděla, jak to zvládnu, takhle hrozně jsem se necítila snad nikdy v životě.

Žárlivost

Asi měsíc jsme se zvládali tvářit, že se nic neděje, i když mě neuvěřitelně sžírali výčitky svědomí. Pak jsem ale na další oslavě viděla tchána, jak odchází s jednou známou. Přišlo mi to divné a vydala se za nimi. Uviděla jsem ty dva, jak se líbají. Začala jsem šíleně žárlit. Uvědomila jsem si, že ho mám asi ráda víc, než jsem si myslela. Předpokládala jsem, že mé city jsou jednostranné, ale když jsem se ho potom šla zeptat na to, co jsem viděla, omluvil se mi. Prý mě nechtěl zranit a nechtěl, abych si myslela, že to, co se stalo mezi námi, nic neznamenalo a dělá to tak běžně. Bylo vidět, že ho to opravdu mrzí. Dokonce mi řekl, že mě má moc rád a že nebýt toho, že Petr je jeho syn, bylo by mezi námi vše jinak. A já teď vůbec nevím, co si myslet a čemu věřit. Vztah s ním mít nemůžu, nemůžu rozbít rodinu, navíc je o dost starší a nemělo by to budoucnost a jen bychom všem ublížili. Ale zároveň cítím, že ho miluju a neodkážu to potlačit. Ale ráda mám i Petra a nechci zahodit pět let vztahu. Navíc už nejsme nejmladší a na nové začátky mi přijde pozdě… Zkrátka absolutně netuším, jak z téhle situace ven.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného do naší redakce. Z důvodu ochrany soukromí našich čtenářů byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.