Ideál ženské krásy napříč historií – kruté svazování chodidel i barvení zubů na černo
Korzety
V šestnáctém století byl vynalezen první korzet. Do té doby se ženy nemusely do oblečení soukat, aby vypadaly dobře. Oblečení bylo vždy tvarováno prakticky, aby ženám sedělo, ne naopak. V módě však byly výrazné boky, zadní část těla a především extrémně úzký pas. A tak se podle toho ženy, které chtěly vypadat dobře musely zařídit. Nechávaly se tedy svazovat do tak úzkých korzetů, že nemohly téměř dýchat. Omdlévání tak bylo často i na denním pořádku.
Je jasné, že to nemohlo být nic zdravého. Orgány se přesouvaly úplně jinam, protože na ně v pase zkrátka nebylo místo. Trend vosích pasů i přesto vydržel až do devatenáctého století. Není to tedy až tak dávno, jak by se mohlo zdát. Naštěstí si nakonec ženy uvědomily, jaké následky nošení korzetů má a ty konečně vyšly z módy.
Malá chodidla
Jedním z dávných čínských zvyků bylo svazování nohou. Dívky s velkými chodidly by v budoucnu neměly šanci na výhodný sňatek. A tak holčičky již od útlého věku, okolo 5 až 7 let, musely podstupovat bolestivý zákrok, kdy jim rodiče mrzačili nohy pomocí pevně uvázaných obvazů. Výsledkem byla deformovaná chodidla a zlámané kosti. Ženy s takzvanými Lotusovými chodidly nemohly ani pořádně chodit. Nehty se často zařezávaly až do masa a způsobovaly infekci. Zničená chodidla špatně působila i na páteř a kyčle.
Tento šílený zvyk se však přestal praktikovat až v půlce 20. století.
Černé zuby
Dalším šíleným zvykem z Asie bylo barvení zubů v 19. století. Přestože nyní za to, abychom měli krásně bílé a rovné zuby, často utratíme spoustu peněz, dříve tomu bylo úplně jinak. Japonky si zuby barvily na černo, a to pomocí metody ohaguro, která spočívala v rozpuštění železných pilin v octě spolu s nejrůznějšími bylinami. Tím jste jednoduše dosáhli požadovaného odstínu. Směs se na zuby musela aplikovat několikrát týdně pro dlouhodobý efekt. Černé zuby byly považovány za symbol krásy, který si mohly dovolit hlavně vysoce postavené ženy.
Vláda tento obyčej zakázala až v roce 1870 při modernizaci země.
Dlouhé nehty
Společně s Egypťany byli Číňani jedni z prvních, kteří objevili kouzlo zdobení nehtů. Laky na nehty se v Číně vyráběly již v 7. století před naším letopočtem. Byly barveny květinami a rostlinnými barvivy, míchané z bílků a včelího vosku. Výhodou těchto laků bylo to, že nehty chránily. Ve vyšších vrstvách se proto nosily extrémně dlouhé nehty, mohly dosahovat až 25 centimetrů. Ženy tím ukazovaly především své postavení ve společnosti, protože s tak dlouhými nehty nemohly skoro nic dělat. Spoléhaly se tedy na sluhy, kteří je myli i krmili, aby se dámy nezranily nebo si náhodou nezlomily nehet.
Vysoké čelo
Pokud máte vysoké čelo a stále se ho snažíte zakrýt ofinou či složitým líčením, v době renesance byste toužila přesně po opaku. Renesanční ženy chtěly mít čelo klidně až do půlky hlavy. Ne všem ale bylo naděleno, a tak si musely poradit jinak. Vlasy se odstraňovaly bolestivým vytrháváním, brusným kamenem nebo pomocí lektvaru z nehašeného vápna. Odstraňovala se i část obočí, aby se dosáhlo ještě většího efektu.
Některé dávné módní trendy bychom si prostě v současnosti nedokázali ani představit.
