Toto sklo československé výroby dnes sběratelé vykupují za desetitisíce. Lidé nad 60 ho mají doma běžně
Kdo by si nepamatoval babiččin obývák? Vitrína, ubrousek na stole a uprostřed masivní skleněná mísa nebo váza, která při zaklepání zněla jako zvon. Právě ona je dnes hvězdou sběratelských aukcí. Řeč je o slavném československém lisovaném skle ze Sklárny Libochovice. Odtud pocházely mísy s optickými čočkami, plastické vázy s motivy nymf či medvědů i barevné popelníky, které měla doma skoro každá rodina. Vkusně nahrazovalo drahý broušený křišťál: bylo těžké, odolné a na stole působilo majestátně. Možná ho máte dodnes na chalupě, kde slouží jako miska na ořechy nebo popelník na zahradním stole.
Od roku 1911 až na světovou výstavu EXPO
Příběh libochovického skla se začal psát v roce 1911, kdy Josef Feigl a Ladislav Morávek položili základy podniku. Velký rozmach přišel ve 30. letech s pestrými barvami, třeba jemně růžovým rozalínem nebo tajuplným uranovým sklem. Po znárodnění se sklárna v roce 1965 stala součástí koncernu Sklo Union Teplice a začala zlatá éra československého designu. Za ní stála jména jako Adolf Matura, Pavel Pánek nebo Rudolf Jurnikl. Právě Jurnikl vytvořil vázu a soupravu s původním názvem Slunce, která zazářila na světové výstavě EXPO 1970 v Japonsku a ve světě se proslavila pod názvem Osaka. Obyčejné sklo z českých obýváků tak vystavovali v Asii a dnes mu leckdo říká design světové úrovně.
Jak poznat poklad, když na dně chybí značka
Tady se láme chleba. Spousta lidí sklo po babičce vyhodí jen proto, že na dně nenajde žádné logo. Drtivá většina libochovického lisovaného skla ale žádnou značku nenesla! Pravost se pozná porovnáním tvaru s dobovými katalogy a vzorníky, například podle vzoru 1948/230. Lisované sklo také lidé často pletou s broušeným křišťálem, ačkoli jde o promyšlené průmyslové lisování do formy, které má typické hladké přechody a plastické povrchy.
Váhu tomuto fenoménu dává i odborné vyjádření na portálu Czech Glass Guide ve spolupráci s Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou: „Československé lisované sklo ze skupiny Sklo Union představuje světově unikátní fenomén. Autoři jako Adolf Matura, Rudolf Jurnikl či Pavel Pánek dokázali v 60. a 70. letech proměnit levný průmyslový proces lisování ve svébytný sochařský jazyk. Optické čočky, nepravidelné strukturální povrchy a masivní sklovina udělaly z libochovických užitkových předmětů nadčasový design.“ Pro sběratele je to svatý grál: předmět, který se dá držet v ruce a přitom patří do muzejních sbírek.
Tehdy pár korun československých, dnes tisíce
Tehdy stála mísa nebo váza pár korun československých a nikdo nad ní nepřemýšlel. Dnes se běžné užitkové kousky prodávají v řádu stokorun, ale autorské a vzácné prvorepublikové kusy se na aukčních portálech draží zhruba od 3 000 do 6 500 Kč. Prvorepubliková váza Nymfy dosáhla na portálu LiveBid ceny 6 500 Kč. U zahraničních sběratelů v USA či Británii pak vzácné kousky podle dostupných aukčních záznamů mířily až k 15 000 Kč. Rozhoduje tvar, barva, stav a to, jak vzácný je daný vzor.
Že se poklad snadno přehlédne, potvrzuje i diskutující na sběratelském fóru Sběratel.com: „Lidé často vyhazují sklo po babičce v domnění, že jde o bezcenný litý brak, protože na tom není razítko Bohemia Crystal. Když pak člověk prohledá staré vzorníky a zjistí, že má doma prvorepublikový rozalín od Morávka nebo brusel od Pánka, tak kouká, že se o to sběratelé na aukcích poperou za tisíce.“
Než tedy při příštím úklidu sekretáře, půdy nebo chalupy vyhodíte masivní skleněnou vázu, pořádně ji otočte v ruce. Prohlédněte tvar, barvu i povrch, porovnejte ji s katalogy a zkuste ji nabídnout na Aukru nebo v aukční síni. Možná v ní uvidíte kus vlastního dětství, a navíc překvapivě cennou věc. Máte i vy doma skleněný kousek po babičce, na který nedáte dopustit?
