Tahle stará panenka budí hrůzu. Sběratelé za ni vyplácejí 6 000 – 7 000 Kč na ruku
Kdo by si nepamatoval ten okamžik? Odpoledne u babičky, vůně vosku na nábytku, tikot hodin a ona. Panenka, na kterou se smělo jen koukat. Seděla ve vitríně mezi křišťálovými skleničkami a dívala se skleněnýma očima přímo do dětské duše. Když ji někdo opatrně naklonil, oči se zavřely s tichým cvaknutím. Možná ji máte dodnes na chalupě, v truhle na půdě nebo zabalenou v prostěradle po babičce. A právě ta může být kouskem, o který se dnes zajímají sběratelé po celé Evropě.
Řeč je o legendární panence s biskvitovou hlavou Armand Marseille model 390. Matná porcelánová tvář, jemně malované obočí, pootevřená ústa s drobnými zoubky a mrkací skleněné oči. Tělo bylo kloubové, z dřevocementové kompozice, takže se panenka dala posadit do křesílka nebo uložit na polštář. V první republice i v poválečných letech to byl malý zázrak a pro mnoho rodin největší dětský sen. Tehdy stála pár korun, dnes je z ní vyhledávaný kousek historie.
Příběh, který začal v Durynsku
Jméno Armand Marseille zní francouzsky a svádí k představě pařížského luxusu. Pravda je ale jiná, a o to zajímavější. Armand Marseille (1856–1925) pocházel z rodiny s hugenotskými kořeny a roku 1885 koupil porcelánku v durynském Köppelsdorfu. Tehdy šlo o samotné srdce světové výroby hraček. Mezi lety 1900 a 1938 tam vznikal slavný model 390 a manufaktura chrlila až 1 000 porcelánových hlaviček denně. Putovaly po stovkách tisíc kusů do celého světa, i do českých zemí. Právě proto je dnes tato panenka nejrozšířenější starožitnou panenkou na světě.
Stejně jako ostatní hračky z té doby ji vyráběli poctiví řemeslníci. Hlavičky se odlévaly, vypalovaly, malovaly štětcem a pečlivě usazovaly na tělo. Dnes by se takový postup vyplatil jen u luxusního zboží, tehdy to byla běžná práce, která děti v celé Evropě učila vážit si krásných věcí.
Detektivka z půdy: jak poznat pravý kousek
Zjistit, jestli držíte v ruce originál, je jednodušší, než si myslíte. Opatrně nadzvedněte paruku na zátylku panenky. Pokud tam najdete vtlačené značení Armand Marseille / Germany / 390 / A. M. a číslo velikosti, máte vyhráno. Sběratelé pak hledí především na stav matného biskvitového porcelánu a na funkční skleněné oči se závažím, které se při naklonění hladce zavírají.
Jak uvádějí znalci ze sběratelského portálu zaměřeného na antikvity: „Forma 390 od Armand Marseille je absolutním základem starožitného panenkářství. Německá továrna v Köppelsdorfu jich vyrobila obrovské množství, proto se s nimi na trhu setkáváme nejčastěji. Pro začínajícího sběratele je to skvělý dostupný kousek. Rozhodující pro hodnotu je stav biskvitu, jakákoliv prasklina na zátylku či obličeji cenu výrazně snižuje.“ Jinými slovy: čím méně šrámů, tím větší radost.
Kolik panenka stojí a co říkají sběratelé
Pojďme si říct férově, jak to s cenou je. Na internetových bazarech se občas objeví nabídky kolem 7 000 Kč, jenže realita aukčních trhů, například na Aukru nebo ve specializovaných aukčních domech, bývá skromnější. Prodeje modelu 390 se obvykle pohybují mezi 1 500 a 4 500 Kč. Záleží na zachovalosti těla, velikosti, původních šatech i paruce. Pokud je panenka dochovaná v dobovém oblečení a bez jediné praskliny, sběratelé sáhnou hlouběji do kapsy a pro takový kousek mají slabost.
Potvrzují to i sběratelé v diskusích na Aukru: „Všichni si po přečtení článků myslí, že když najdou na půdě starou mrkací panenku s porcelánovou hlavou, zbohatnou. Model AM 390 byla nejvíc vyráběná panenka na světě. Lidi ji sice zkouší nabízet draho, ale reálné prodeje se pohybují kolem dvou až tří tisíc, pokud nemá perfektní původní šaty.“ Tisícovky tedy ano, ale ne miliony. Pro mnohé z nás je ale hodnota jinde.
Panenka z babiččiny vitríny totiž není jen porcelán a dřevocement. Je to kousek rodinné historie, vůně dětství a důkaz, že poctivé řemeslo přežije celé generace. Pokud ji chcete prodat, nejlepší cestou je férová aukce od 1 Kč, kde trh sám určí správnou cenu. A pokud ji prodávat nechcete, dejte jí zpět místo v obýváku. Máte i vy doma takovou panenku po babičce? Podělte se o svůj příběh v diskusi.
