Kolik bere zubař v Česku? Z jeho měsíčního příjmu vám spadne brada
Sedíte v křesle, vrtačka hučí a v hlavě vám běží kalkulačka. Pak na recepci uslyšíte částku za jednu bílou plombu nebo keramickou korunku a máte jasno: tohle musí být byznys snů. Představa zubaře v luxusním autě je mezi lidmi pevně zakořeněná. Jenže tvrdá data kreslí obrázek mnohem střízlivější.
Průměr, který klame
Detailní pohled do výplatních pásek zaměstnanců dlouho nabízelo šetření ISPV, které pro Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovávala společnost Trexima. Nejnovější podrobně rozebraná čísla jsou z roku 2025. Zaměstnaní zubní lékaři v nich dosáhli na průměrnou hrubou mzdu 58 715 Kč měsíčně. Zní to slušně, jenže průměr bývá zrádný: táhne ho vzhůru úzká skupina těch nejlépe placených.
Věrnější obrázek dává medián, tedy hodnota, která dělí zaměstnance na dvě stejně velké poloviny. U zubařů činil 45 572 Kč hrubého. Pro srovnání: medián všech zaměstnanců ve srovnatelném sektoru ekonomiky dosáhl 43 241 Kč. Člověk s pětiletým medicínským studiem a odpovědností za zdraví pacientů tak bral jen asi o dva tisíce více než běžný standard.
Překvapivé je i srovnání v rámci zdravotnictví. Všeobecné sestry se specializací měly medián 64 072 Kč, tedy o více než 18 500 Kč víc než zaměstnaný stomatolog. Lékaři specialisté se pohybovali výrazně výš, zatímco praktičtí lékaři skončili těsně pod zubaři. Platy zaměstnaného zubaře a praktika byly téměř shodné.
Dalších dat se zatím nedočkáme. Od roku 2026 přebral mzdové statistiky Český statistický úřad a nastavuje novou metodiku, takže výsledky za tento rok si ještě počkají.
Proč tedy obor budí dojem bohatství? Mezi nejhůř a nejlépe placenými zubaři zeje obří propast, větší než u jiných zdravotnických profesí. Velkou roli hrají i prémie, které tvoří podstatně větší část výdělku než třeba u sester. Záleží na klinice, na druhu výkonů i na tom, kolik peněz lékař do ordinace přinese. Nejvytíženější zubaři pak zvedají průměr k oněm 59 tisícům, kterých více než polovina kolegů nedosáhne. K tomu je dobré dodat, že mezi zaměstnanci bývají často mladí absolventi sbírající praxi, zatímco zkušení lékaři odcházejí do vlastních ordinací.
Háček, který statistika nevidí
Všechna dosud zmíněná čísla se týkají pouze zaměstnanců na mzdě. Chybí v nich lékaři placení platem, například ve státních zařízeních, a především majitelé soukromých ordinací. Právě vlastní praxe je ve stomatologii mimořádně častým modelem a tam už je to svět sám pro sebe. Zavedený majitel může vydělat násobně víc než zaměstnanec, jenže kolik mu na konci měsíce skutečně zbude, závisí na složité ekonomické skládačce.
Peníze do ordinace plynou ze dvou zdrojů. Prevenci a základní výkony hradí pojišťovny, s nimiž má lékař smlouvu. Za modernější a estetické zákroky, třeba bílé kompozitní výplně nebo protetiku, doplácí velkou část pacient. Jenže ani tato suma nekončí celá v lékařově kapse. Z korunek, můstků či fazet se musí zaplatit externí zubní laboratoř, která náhrady vyrábí na míru. Dál přicházejí náklady na přístroje, nájem, energie, sterilizaci, materiál a mzdy personálu včetně hygienistky a asistenta.
Senzační titulky o šestimístných měsíčních příjmech zubařů proto chce čtenář brát s rezervou. Často v nich autoři spočítají zubaře dohromady s dalšími lékaři a specialisty, což průměr žene do nereálných výšek. Jindy se plete obrat ordinace s čistým příjmem lékaře.
Co to znamená pro pacienty i regiony
Zatímco ve velkých městech a na soukromých klinikách estetické stomatologie se točí velké peníze, v regionech se řeší jiný problém: sehnat zubaře s volnou kapacitou. Řada obcí trpí citelným nedostatkem lékařů a pomáhá si sama. Radnice vypisují dotační programy a nováčkům nabízejí vybavenou ordinaci, často i obecní byt nebo startovací bonus, jen aby se o místní chrup měl kdo postarat.
Až příště uvidíte účet za zákrok, připomeňte si, že částka na paragonu neříká nic o obsahu lékařovy peněženky. Pokud vás ošetřuje zaměstnaný stomatolog, může být jeho jistý měsíční výdělek skromnější než plat sestry, která mu u křesla podává nástroje. Je pak spravedlivé, že za práci na zdraví chrupu platíme tolik, a přitom ji tak různě oceňujeme?
