Žijeme v domě mých rodičů. Slíbili, že to dělat nebudou, ale do všeho nám pořád mluví. Na přestěhování nemáme dost peněz

Žijeme v domě mých rodičů. Slíbili, že to dělat nebudou, ale do všeho nám pořád mluví. Na přestěhování nemáme dost peněz
Přítel, dospělost, bydlení. To vše se snažíme vyřešit. Na přestěhování není dost financí vzhledem k tomu, že jsme mladí, ale být v domě mých rodičů není náš šálek kávy. Jak tuhle situaci bezbolestně vyřešit?

Naše situace

Už jako malá jsem vždy snila o tom, až budu dospělá. Těšila jsem se, až si najdu přítele, se kterým budeme sdílet společnou domácnost, jezdit společně na výlety a trávit večery SPOLU. Tu vizi má asi každý mladičký človíček, který se nad touto situací jen malinko pozastaví. Pokud se vám to ale ve vašich 19 letech opravdu podaří, začnete přemýšlet naprosto vážně. Máte vše, co jste vždy chtěla, ale co teď? Najít si společný byt nebo se ještě nějakou dobu zdržet u rodičů?

Po dlouhém hledaní předražených pronájmů jsme usoudili, že ještě nějakou dobu budeme bydlet u mých rodičů, kteří nám tuto možnost nabídli. Chvíli jsme měli svobodu, dělali si co chtěli a oni nám slíbili, že nám do ničeho nebudou mluvit. Že to je naše věc, jsme dospělí a rozhodovat se musíme o věcech sami. 

Po nějaké době ale začaly první neshody, které vedly k malým hádkám. Rodičům se nelíbilo, jak jsme si chtěli zařídit ložnici, jakou bravu pokoje jsme chtěli zvolit nebo to, že se vracíme každý den společně až později večer domů. 

Peníze na vlastní ubytování ale nemáme, přeci jsme oba studujeme a do práce sice chodíme, ale finanční prostředky jsou stále omezené. Neumím si představit platit za nájem, za elektřinu a ještě se nějak uživit. Doma to už ale nezvládáme. Chceme mít trochu klidu na učení, ale hned, co dorazíme domů, máme ve společném obývacím pokoji řeč o tom, jaké věci pro nás nejsou nejlepší. 

Neříkám, rodiče v něčem mají i pravdu, ale sami nám řekli, že jsme dospělí a že si o věcech máme rozhodovat sami. Naopak jim ale nechceme ublížit, když jim jen tak oznámíme, že chceme odejít. Co teď?

Závěr

V plánu je mnoho věcí, teď už je jen zrealizovat. To je vždy těžší! Chtěli bychom si o tom s rodiči promluvit. Říct jim, co nám vadí, popřípadě jim vysvětlit situaci tak, že kdyby byli oni v naší kůži, taky by jim nebylo příjemné, kdyby jim do každého rozhodnutí někdo mluvil, kór jejich rodiče. Moji rodiče jsou chápaví, tudíž si myslím, že to nebude problém. Bydlení nám vyhovuje, platíme pouze částečný nájem a máme vše, co potřebujeme. Zázemí, které je pro nás momentálně velice důležité. 

Pokud to ale nepůjde, budeme si pravděpodobně muset najít nějaký levnější nájem nebo se poptat okolí, zda by do toho někdo nechtěl jít s námi. Myslím si, že nejsme jediný pár, který tuto situaci řeší a oba okolo sebe máme spoustu lidí, kteří by mohli mít zájem o společné bydlení. 

Zdroj článku:
  • Autorský text