Kolektivní nevědomí a vše, co o něm prozatím víme
KOLEKTIVNÍ NEVĚDOMÍ
Nevědomím obecně se v oboru psychologie jako první zabýval Sigmund Freud. Věřil, že se v něm nachází klíč k lidské podstatě. Tvrdil, že nevědomí (podvědomí) s námi komunikuje především prostřednictvím snů. Postavil na tom teorii psychoanalýzy, ve které se zabýval skládáním motivů, převážně metodou indukce.
Jeho student, Carl Gustav Jung, s ním sice v podstatě souhlasil, ale časem se úplně odchýlil od myšlenky svého učitele. Jednou si totiž všiml, že ve vizích jednoho jeho schizofrenického pacienta se objevují naprosto totožné archetypy (viz dál), jako na jednom liturgickém obraze, který však pacient nikdy předtím neviděl.
To ho přivedlo k nadčasovosti některých neustále, avšak na sobě nezávazně, opakujících se symbolů po dobu historie lidstva.
Jung tedy později rozdělil nevědomí na personální (osobní) a kolektivní (společné). Osobní nevědomí je u každého různorodě individuální. Souvisí s vlastním životem a prožíváním každého člověka. Kdežto nevědomí kolektivní je pro celé lidstvo společné, jen významově odlišné pro každého jedince zvlášť.
Podle něj nevědomí komunikuje s vědomím především pomocí symbolů. Tuto problematiku detailně přiblížil široké veřejnosti ve své knize Člověk a jeho symboly. Případně je oblíbená ještě Červená kniha, která má být jakým si „svatým grálem nevědomí”, o čemž si můžete podrobněji přečíst např. v New York Times magazínu.
Jung tvrdí, že, aby člověk dosáhl zcela naplněného života, musí naslouchat sám sobě, svému vlastnímu podvědomí, které s ním komunikuje skrze symboly promítající se výhradně do snů - funguje tedy jako jazyk. Tyto symboly jsou stejné pro celou populaci, jen každý snící musí sám za sebe zjistit, jaký mají význam konkrétně pro něj.
Kolektivní nevědomí je tvořeno hlavně archetypy. Jung je popsal takto: „Archetypy jsou typickými způsoby vyjadřování obav a kdekoli se setkáváme s jednotnými a pravidelně se opakujícími způsoby vyjadřování těchto obav, máme co dočinění s archetypem, a to bez ohledu na to, zda je jeho mytologický charakter rozpoznatelný či nikoliv.“ Jde tedy o jakési principy často se opakujících soubor situací v lidské historii.
Důležitými archetypy jsou obzvláště animus a anima. Animus je mužský princip v ženě. Je sice neodmyslitelnou součástí ženy, ale je ovlivněn jejími kontakty s muži. Anima je naopak ženský princip v muži, a ten je zase ovlivněn mužovými kontakty se ženami.
Toma Chetwynd zpracoval (nejen) Jungovy myšlenky týkající se snění do Lexikonu snů. Píše v něm, že animus poskytuje ženě větší soudnost, sebepoznání a schopnost reflektovat, pokud je tedy správně uchopen. Je-li vyvinut v plně vyváženou osobnost, je přirozeným průvodcem do největších hlubin mysli. Ve snu se ženě animus zjevuje, aby jí připomněl rozvíjet v sobě některé mužské vlastnosti. Pokud Anima zanedbává, je náchylná k bezmyšlenkovitým předsudkům a vzorcům myšlení, které převzala třeba od rodiny a nikdy nepřezkoumala. Na druhou stranu ale nesmí ztratit ani kontakt se svou přirozenou ženskostí.
Anima v muži zase ztělesňuje emocionálnost a intuitivitu. Ve snech se může objevit jako jakákoliv žena, ať už jemu známá nebo neznámá. Uvědomováním si těchto ženských principů je muž schopen rozvinout v sobě vřelé a upřímné city. Objevuje se hlavně, když si muž zapomíná všímat svojí ženské stránky. To může mít za následek krutost, nenávist, a může dojít až k trvalé zatvrzelosti. Mužův vztah k Animě také pochopitelně ovlivňuje jeho vztahy k ženám. Může si Animu promítnout v lepším případě do laskavé a milující ženy. V horším do ženy, ze které má strach. Nebo také do nedosažitelné ženy, čímž se oddaluje všem dalším ženám. Tímto se dá vysvětlit, proč někteří lidé naráží stále na stejné typy protějšků a končí tak pokaždé stejně. Je tedy třeba se Animou/Animem zabývat a ponechat jí/mu jistou otevřenost.
Oproti stránce opačného pohlaví se samozřejmě ve snech objevuje i jedinec sám. Jung tuto postavu stejného pohlaví nazval Stínem. Stín proto, že snící není schopen ho ve snu poznat. Ztělesňuje naši nejhorší nepoznanou stránku formou protikladu. Objevuje se tím pádem většinou jako osoba, kterou nemáme rádi či dokonce nenávidíme.
Kromě stínu se ve snu nachází i Ego. To znázorňuje Snové Já. Odráží především naše vnitřní konflikty.
Poslední důležitý archetyp vystupující ve snu je Vlastní Já. To narozdíl od výše zmíněných pojmů neznázorňuje to špatné a kontrastní v nás, ale naopak to dobré a reálné. Ukazuje snícímu, kam se může v budoucnu rozvíjet a představuje mu jeho potenciální možnosti.
Typickými archetypy jsou ale také například: dítě, hrdina, matka. Právě matka je podle něj nejdůležitější z nich. Nezastupuje totiž jen všechny „mateřské figury” jako babičku, tetu nebo macechu, ale také ho ztotožňuje s některými objekty, jako třeba se zahradou, státem, kostelem či obecně se zemí a mořem.
Podklad archetypů mají podle něj i náboženská dogmata včetně křesťanství, a také geometrické útvary. Velký důraz kladl hlavně na kruh – symbol věčnosti, archetypem celosti – a mandaly – symbol „jáství”. Mandala se totiž soustředí kolem prostředního bodu, a ten je považován za podstat u člověka. Další útvary jako čtverec, kříž, hvězda atd. jsou jen kruhy v pozměněné formě.
Ve své knize Mandaly: obrazy z nevědomí Jung píše, že mandaly se často objevují ve snech a také hojně u schizofreniků, jejichž obraz světa se stal v důsledku vpádu nepochopitelných obsahů nevědomí chaotický. Zkrátka se objevuje ve stavech disociace a desorientace. To nemusí být jen u labilních jedinců, ale i například u dětí, jejichž rodiče se právě rozvádí.
Dokonalý kruh je tedy vlastně kompenzací chaosu a zmatku. Píše: „Jde zjevně o sebeléčebný pokus přírody, který nepramení z vědomého uvažování, nýbrž z instinktivního impulsu.
”Tímto se dostáváme k instinktům. Instinkty jsou vrozené vzorce chování u živočichů. Tyto vzorce nejsou výsledkem učení, ale jsou zcela automatické.
Podle Junga mají lidé pět hlavních instinktů. Hlad, sexualita, aktivita, reflexe a kreativita. Tyto instinkty opodstatněně ovlivňují psychické procesy. Vyvolávají určité chování nebo jej naopak omezují. Každopádně zabývání se podvědomím ještě není u konce. Společně s vyvíjející se vědou je kolektivní nevědomí zkoumáno úplně z nového úhlu. Vědci totiž zkoumají roli bakterií v nevědomí, jak píše americký magazín Verywell Mind. Uvidíme tedy kam výzkum v budoucnu povede a jestli se tak můžeme dozvědět zcela nové poznatky o lidském nevědomí.
Zdroj:
