Slovenský Tutanchamon: Bagrista u Popradu vykopal hrobku s artefakty nevyčíslitelné hodnoty
Náhodný objev, který překvapil archeology
Stavební stroje v popradské městské části Matejovce v roce 2005 hloubily základy nového průmyslového areálu. Přibližně pět metrů pod zemí bagr narazil na masivní dřevěnou konstrukci. Zpočátku se zdálo, že jde o pozůstatky vojenského bunkru z druhé světové války. Přivolaní odborníci však zjistili, že před sebou mají objekt mnohem starší a vzácnější.
Pod vrstvami zeminy se ukrývala zastřešená dřevěná srubová komora s dřevěným sarkofágem. Pocházela z přelomu 4. a 5. století, tedy z období, kdy se ve střední Evropě odehrávalo stěhování národů a Římská říše postupně ztrácela svou moc.
Výjimečné podmínky v zemi umožnily zachovat nejen samotnou dřevěnou stavbu, ale také její vnitřní vybavení. Právě v tom spočívá evropský význam nálezu. Archeologové se totiž jen zřídka setkávají s takto zachovaným pohřebním prostorem, v němž lze zkoumat nejen jednotlivé předměty, ale také jejich původní uspořádání.
Hrobka vykradená, a přesto plná bohatství
Hrobka bohužel nebyla nedotčená. Už v dávné minulosti se do ní dostali vykradači a odnesli část pohřební výbavy. Přesto uvnitř zůstalo tolik předmětů, že jejich následný výzkum zaměstnal odborníky z několika zemí na řadu let.
Archeologové objevili dřevěné lůžko, stůl, hrací desku, kožené výrobky a přibližně 150 fragmentů vlněné tapisérie. Dochovaly se také zbytky oděvu zemřelého a nádoby s pozůstatky potravy. V jedné z nich byly nalezeny i zbytky masa připomínající vepřovou šunku.
Mezi kovovými předměty se nacházely ozdoby a užitkové výrobky z bronzu, stříbra a zlata. Zvláštní pozornost vzbudil přívěsek vytvořený z římské mince císaře Valensa z roku 375. Dokládá, že pohřbený muž nebo jeho okolí mělo přístup k předmětům římského původu.
Kdo byl mladík s luxusní výbavou?
Další výzkum odhalil, že v hrobce odpočíval mladý muž. Podle antropologického rozboru se dožil přibližně 18 až 20 let. S výškou 177 centimetrů šlo na svou dobu o mladíka impozantního vzrůstu.
Pohřební výbava naznačuje, že nepatřil k obyčejnému lidu. Na poslední cestu dostal předměty, které svědčí o vysokém společenském postavení. Vedle luxusního nábytku a ozdob se dochoval také soubor drobných nástrojů určených k péči o tělo, včetně manikúry.
Archeologové ho proto označují za příslušníka germánské elity a používají pro něj označení kníže z Popradu. Jeho přesnou totožnost ani příslušnost ke konkrétnímu kmeni však určit nedokázali.
Výzkum kosterních pozůstatků a izotopové analýzy přinesly další zajímavé poznatky. Podle nich pocházel z podtatranské oblasti, ale jeho stravovací návyky se během života měnily. Některé výsledky naznačují, že se mohl po určitou dobu pohybovat také v prostředí Římské říše, případně v její středomořské oblasti.
Analýzy navíc odhalily stopy hepatitidy B. Zda právě toto onemocnění způsobilo jeho smrt, se ale nepodařilo s jistotou prokázat.
18 let trvalo, než poklad mohla spatřit veřejnost
Záchrana nálezu byla mimořádně komplikovaná. Dřevo, kůže a textilie, které se po staletí uchovávaly ve vlhkém prostředí, by po náhlém vysušení mohly popraskat, deformovat se nebo se úplně rozpadnout. Archeologové proto museli jednotlivé části opatrně vyzvednout a předat ke specializovanému konzervačnímu ošetření.
Na výzkumu a konzervaci spolupracovali odborníci ze Slovenska a Německa, zejména z laboratoří v německém Schleswigu. Zpracování nálezu probíhalo v několika etapách a některé předměty čekaly na dokončení konzervace mnoho let.
Teprve v květnu 2023, osmnáct let po objevu, se veřejnosti otevřela stálá expozice Podtatranského muzea v Popradě s názvem Knieža z Popradu a jeho hrobka.
Návštěvníci v ní mohou poznat nejen samotný příběh pohřbeného muže, ale také podobu jeho posledního odpočinku. Expozice představuje zachovanou dřevěnou architekturu, vybavení komory i další nalezené předměty.
Přezdívka slovenský Tutanchamon tak není jen novinářskou nadsázkou. Podobně jako slavná egyptská hrobka nabízí i ta popradská mimořádný pohled do života dávné elity. Rozdíl je v tom, že zdejší poklad neležel v pyramidě uprostřed pouště, ale pět metrů pod zemí na staveništi nedaleko Vysokých Tater.
