Příběh Nataschy Kampusch a jejího života s únoscem, tyranem a pedofilem

Příběh Nataschy Kampusch a jejího života s únoscem, tyranem a pedofilem
V březnu 1998 byla při cestě do školy v rakouském městečku Strasshofu unesená desetiletá školačka. Nikdo o dívce nevěděl až do 23. srpna 2006, kdy se jí podařilo uprchnout. Její únosce Wolfgang Přiklopil nečekal, až ho dostihne lidská spravedlnost a spáchal sebevraždu.

Rok 1998 byl plný zajímavých události. Byl například zatčený chilský diktátor Pinochet, prezident USA Bill Clinton byl obviněný ze sexuálního obtěžování a musel se omluvit národu a manželce, do kinosálů vtrhl blonďáček s nevinným úsměvem, který bohužel nastoupil na loď Titanic. Filmový hrdina sice nedopadl dobře, ale Leonardo Di Caprio, který ho hrál, se stal idolem dívek a žen.

Desetiletá Natascha byla ještě vůči šarmu hollywoodského fešáka imunní, a navíc prožívala bolestné a složité období kvůli rozvodu rodičů.

Potřebovala se ujistit o své nezávislosti, a tak si na mantce vyprosila, aby mohla už do školy chodit sama. Strasshof bylo malé a klidné městečko a škola nebyla daleko.

Na své „poprvé“ se Natascha moc těšila. Do školy kráčela trochu strnule po chodníku, vyděšená, ale hrdá na svou samostatnost. Cestou si všimla hubeného hnědovlasého muže, který stál kousek před ní u chodníku vedle otevřené dodávky.

Dívka pocítila iracionální strach, ale pokračovala v chůzi. Když procházela kolem muže, chytil ji a hodil do dodávky. V ten okamžik se život modrookého děvčete zastavil.

Dodávka nejela daleko a zastavila před domem obklopeným zelení. Tu si ale děvče nemělo čas vychutnat. Muž ji shodil do sklepa.

Šílený život plný násilí a hladu

Ještě ten den navštívili únosce dva policisté. Kontrolovali všechny světlé dodávky. Dvanáctiletý školák vypověděl, že viděl muže, který Nataschu hodil do světlé dodávky a odjel. Policisté se zeptali 36letého Wolfganga Přiklopila, zda byl ráno s vozem ve městě. On řekl, že odvážel suť na skládku. Tím práce policie skončila. Neprohlédli ani auto, ani dům.

Zatímco v širokém okolí probíhalo pátrání, Natascha žila v podzemí v omezeném prostoru, který musela udržovat v naprosté čistotě. Velkou část dne trávila ve tmě s hučením ventilátoru. Únosce ji udržoval oblečení, než ji ostříhal do hola, tak ji česal, velice omezeně ji krmil. Sám byl hodně hubený a nechtěl, aby byla dívka silná. Navíc ho sexuálně vzrušovaly hodně hubené dívky. Věznitel se neštítil do dívky kopat, když zanedbala některou ze svých povinností a nutil ji, aby uspokojovala jeho zvrácené sexuální touhy.

Natascha se několikrát pokusila o sebevraždu, ale hlídal ji až moc dobře. Nikdo ze sousedů neměl tušení, co se v domě a jeho sklepení děje.

Útěk

Natascha dospěla, její rodiče se smířili s tím, že je mrtvá. V průběhu let si mladá žena získala důvěru únosce a nechával ji občas nahoře v domě a pod přísným dozorem i na zahradě. Jednoho dne ji věznitel přikázal, aby mu umyla vůz a ona poslechla. Byla to vítaná příležitost k pobytu na zahradě. Natascha byla hubená, ale zdravá. Když Wolfgang poodešel od auta kvůli telefonickému hovoru, vsadila žena vše na jednu kartu a se vší silou, kterou měla, se rozběhla ven ze zahrady. V nedalekém sousedství zahlédla na zahradě muže. Doběhla k němu a řekla mu, kdo je. Bylo ji téměř 19 let.

Když si Přiklopil všiml, co se stalo, nasedl do auta a odjel k vlakovému nádraží, kde spáchal sebevraždu.

Natascha vydala svůj příběh knižně. Byl přeložený do 25 jazyků. V roce 2013 o jejím životě v zajetí vznikl film. Mladá žena dlouho bojovala s poruchou příjmu potravy a s psychickými problémy.

Život v samotě

Rozhodla se žít v ústraní. Jako odškodnění od státu dostala dům po Přiklopilovi. Nejprve chtěla stavbu nechat zbořit, nakonec zasypala jen sklep a do domu jezdí uklízet a provádět údržbu, což vyvolává v mnoha lidech smíšené pocity. Podle psychologů je to její způsob, jak se s prožitou událostí snaží vypořádat.