Co je to nevědomí a jak souvisí s našimi sny?
NEVĚDOMÍ
V prvé řadě je třeba vysvětlit několik základních pojmů. Pokud jsme vzhůru, v bdělém stavu a vnímáme, používáme svoje vědomí. Je to tok myšlenek, představ a pocitů, který si plně uvědomujeme, jazyk, jakým přemýšlíme. Můžeme si to představit jako takovou vrchní vrstvu.
Pod vědomím se ale nachází vrstva něčeho komplikovanějšího. Nevědomí (nebo podvědomí, chcete-li) nejde definovat tak jednoduše. Obsahuje širší prostor našeho vnímání, ví toho mnohem víc, než naše vědomí. Projevuje se výrazně ve spánku prostřednictvím snů, ale také při meditaci či hypnóze. Freud vědomí a nevědomí přirovnával k obrovskému ledovci, jehož malá část (vědomí) je nad hladinou - to, co vidíme, ale daleko větší část (nevědomí) je skrytá pod ní.
Podle Carla Gustava Junga můžeme nevědomí rozdělit na osobní a kolektivní. Osobní nevědomí je u každého různorodě individuální. Souvisí s vlastním životem a prožíváním každého člověka. Kdežto nevědomí kolektivní je pro celé lidstvo společné, jen významově odlišné pro každého jedince zvlášť.
V tomhle článku se budeme věnovat osobnímu nevědomí.
Někde mezi vědomím a nevědomím se však nachází ještě tzv.předvědomí. V tom jsou uloženy především vzpomínky a myšlenky, které se buď samovolně a nebo v souvislosti s asociacemi, vynořují do vědomí.
Přechod mezi těmito vrstvami však není náhlý. Přechod je na sebe plynule navazující a vzájemně se doplňující. Důkazem toho je i tzv. lucidní snění, při kterém si člověk uvědomuje, že právě sní.
Nová studie z letošního roku to potvrzuje. Vědci vzali několik dobrovolníků, kterým při spánku sledovali činnost mozku a kladli jim otázky. Snící s nimi komunikovali pomocí domluvených signálů (např. pohyb očí). Po probuzení potvrdili, že otázky buď slyšeli přímo nebo se jim zakomponovali do snu, ale pamatovali si je. Dokázali tedy, že komunikace se snícím je skutečně možná, i když obtížná.
Tématikou nevědomí se zabývali už staří filozofové. Jako konkrétní pojem v psychologii ho ale poprvé zmínil až Johann Friedrich Herbart. Sigmund Freud byl ale první, kdo se do problematiky ponořil ještě hlouběji, a v podstatě tyto pojmy definoval a zavedl do oboru.
Zakladatel psychoanalýzy věřil, že klíč k lidské osobnosti, k nevysvětlitelnému chování a traumatům, se nachází právě někde v podvědomí. Podvědomí s námi podle něj komunikuje prostřednictvím snů. Význam snu ale maskuje tzv.snovou cenzurou, aby naše vědomí sen uneslo, a my ho tak dostali v poněkud pro nás přijatelnější formě. Proto máme za to, že jde o nic-neznamenající nesmysly. Svou analýzu snů detailně popsal ve své knize Výklad snů.
Velký důraz klade na přání snícího, což propojuje se svou idejí pudů. Prioritní podle něj totiž je právě uspokojení lidských pudů (sexuální, sebezáchovy,..). K tomu dochází přes instinkty a impulsy. Tyto procesy probíhají právě v podvědomí.
Další jeho metoda při léčení pacientů byla hypnóza. V hypnóze se totiž naše mysl dostává do stavu hlubokého podvědomí. V ten moment má terapeut přístup k pacientovým skrytým myšlenkám. Hypnotizovaný člověk odpovídá na otázky a odkrývá tak dávno zapomenuté nebo potlačené vzpomínky - většinou jde podle Freuda o traumata z dětství; a obavy nebo přání související obzvláště se sexualitou.
Jung pojem „podvědomí” později nahradil slovem „nevědomí”. K osobnímu podvědomí se úzce vážou komplexy. Jejich potlačení (přesunutí z vědomí do nevědomí) má za následek touhu po jakési nepřímé kompenzaci. Vše se to opět promítá do snů - podle Junga jsou klíčové symboly, které jsou pro celou populaci společné, ale pro jedince mají odlišný význam.
Podle Amerického institutu zdraví jsou sny prostým rozšířením bdělého vědomí. Za vědomého stavu totiž trávíme i tak jen málo času v přítomnosti. Naše mysl utíká k minulosti a budoucnosti, vymýšlí si fiktivní scénáře a celkově se nachází „někde jinde”. Noční sny jsou poté jen navazujícím pokračováním, které si dotváří právě podvědomí.
zdroj:
