Nesuď člověka, aniž bys znal jeho bolesti. Každý v sobě s něčím bojuje

Zdánlivě veselý člověk 

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké příběhy si nesou lidé, se kterými se potkáváte? Co třeba ten kolega z práce, který je věčně vysmátý a raduje se. Máme nutkání takového člověka hodnotit. Považujeme ho za spokojeného a bezstarostného. Opak ale může být pravdou. Co když tento člověk vyhrál boj se zákeřnou nemocí a stará se o svou těžce nemocnou maminku? Co když právě tento člověk zažil v životě mnohem více, než je únosné a se svým osudem se snaží bojovat s úsměvem, protože si je vědom, že smutek ještě štěstí nikomu nezajistil? 

Mrzout s příběhem 

Občas ale lidi s úsměvem bojovat nedokážou. Události jejich života je naprosto zlomily a nemají sílu být vstřícní a příjemní. Bojí se každé příjemné chvíle, protože po ní vždy následovalo něco zlého. Co když ten protivný soused, který Vás sotva pozdraví a věčně nadává je jen životem zklamaný člověk, který už nemá sílu bojovat za kousek štěstí? Co když je tento člověk v životě úplně sám a nemá nikoho, komu by se mohl svěřit, či si aspoň popovídat? 

Empatie 

Zkuste si na tyto příklady vzpomenout, až příště nějakého člověka odsoudíte. Nikdo se nenarodil ani protivný, ani šťastný. Naše povahové rysy a projevy jsou formovány mimo jiné také okolnostmi, které nás v životě potkaly. Zkusme lidi nesoudit na základě pár povrchních informací. Pokud se nemůžete o člověku dozvědět více, vyhněte se zbytečným soudům, kterými můžete ublížit. Probuďte v sobě empatii a dívejte se pod povrch. Zlé slovo ještě ničemu nikdy nepomohlo. Zkuste to někdy udělat jinak. Veselému kolegovi se smutnými očima nabídněte popovídání a nevrlému sousedovi věnujte třeba jen úsměv a přání krásného dny. Tyto maličkosti nic nestojí a mohou změnit mnoho. Někdy jen zlepší den a jindy mohou dokonce změnit život.