Myslela jsem, že jsem dobrá máma. Netušila jsem, co o mně dcera vypráví
Myslela jsem si, že jsem matka značka ideál
Jmenuji se Radka a jsem máma sedmnáctileté dcery Lucie. S manželem a otcem mé dcery jsme se před pěti lety rozvedli, společně ale dále fungujeme hlavně pro dceru. S Lucinkou jsem vždy měla spíše kamarádský vztah a ona se mi se vším svěřovala. Dělala jsem pro ni první poslední, ale ne stylem, že bych se jí obětovala nebo ji rozmazlila a dělala věci za ni. Mám taky svůj život, koníčky a kamarádky.
Zkrátka jsem chtěla, aby měla co nejlepší startovní plochu do života. Lucinka uklidí, uvaří a vypere, ale dělat to nemusí. Chci, aby se spíše věnovala škole. Kromě ní chodí na moderní tanec, hraje na klavír a pak ještě kreslí. Občas zajde na brigádu do baru ve městě, aby si přivydělala a potkala nové lidi. To všechno vypadá jako zalité sluncem. A ono by to takové i bylo, kdybych si nechtěně nevyslechla její rozhovor s kamarádkou.
Dcera se patrně stydí za mou tloušťku
To jsem zrovna dávala dohromady ponožky v pokoji, který je ve stejné chodbě jako pokoj Lucky. Dveře měla otevřené, většinou je nezavírá, protože já mám ložnici ve spodním patře. Nejspíš netušila, že jsem ještě doma. Z toho, co kamarádce řekla, je mi doteď zle. Říkala, že doufá, že mi do toho něco vleze a na to její taneční představení nedorazím. Vím, že se cizí rozhovory poslouchat nemají, ale já v tu chvíli zamrzla. A má dcera pokračovala. Řekla, že jsem si koupila úplně příšerné šaty. Jen podotknu, že šaty jsme vybíraly společně a Lucka k nim neměla výhrady.
A pak tomu dodala třešničku, když řekla, že je vlastně úplně jedno, v čem půjdu, protože žádné šaty nespasí mou monstrózní prdel a celkově hroznou postavu. Pak dodala, že má dotyčná štěstí, když její máma o sebe pečuje. Po tomhle mi vytryskly slzy do očí a já se z patra tiše vypařila. Na představení jsem samozřejmě nešla, přece tam dceři nebudu dělat ostudu. Lucka mě na oko přemlouvala, ale nakonec vypadalo, že je ráda, že tam nebudu.
Vztah s dcerou mi to hodně narušilo
Lhala bych, kdybych tady říkala, že jsem tohle s nadhledem přešla. Naopak mi to vztah s dcerou hodně narušilo. Kdybych vážně byla zanedbaná ženská, tak neřeknu ani půl slova. Mám nadváhu, to jo. Nosím číslo 46, ale špeky mi nikde nepřekypují. Jsem spíše taková zpevněná a podle své velikosti se i vhodně oblékám.
To znamená, že se nesnažím narvat do minisukně, když vím, že na to nemám. O sebe se jinak starám, chodím ke kadeřnici, na nehty, ke kosmetičce. Zkrátka mě mrzí, co dcera řekla. Kdoví, co jiného ještě vypráví. Myslela jsem, že jsem dobrá máma, ale spletla jsem se. Říkat jí to samozřejmě nebudu a v posilovně se kvůli ní taky extra nenadřu. Zachovám si hrdost a budu doufat, že si Lucka srovná priority.
