Prohlédněte kávové lžičky po babičce. Kdo najde na zadní straně tato dvě písmena, dostane od sběratelů 12 000 Kč
Kdo by si nepamatoval ty chvíle? Babička opatrně otevře sametovou etuji, ve které na hedvábné podšívce leží řada drobných lžiček. Nesměly se brát do ruky jen tak, patřily k velkým svátkům, křtinám, svatbám a nedělním návštěvám. Možná je máte dodnes na chalupě v zásuvce sekretáře, zabalené v novinách z roku 1978, a nikdy jste je neotočili.
Tehdy stála taková sada pár korun československých a byla to prostě věc, kterou měla každá slušná domácnost. Dnes po ní pasou sběratelé, aukční síně i prodejci starožitností. Pro ně jsou kvalitní kávové lžičky z doby monarchie a první republiky malým svatým grálem, protože v nich často nezůstalo jen řemeslo, ale i poctivé stříbro.
Řemeslo, které dělalo čest celé Evropě
Rakousko-uherské a později československé stříbrnictví patřilo k evropské špičce. Dílny a továrny dodávaly příbory do měšťanských salonů, kaváren i na svatební tabule a mnohé kousky vydržely sto let bez ztráty lesku. Lžičky se zdobily secesními květy, jemným rytím nebo střídmým funkcionalistickým tvarem, který dnes vypadá překvapivě moderně.
Praktická hodnota ale nebyla to hlavní. Takové lžičky se dědily. Maminka je dostala od své maminky, k vdavkám jí přidala pár kusů a z krabičky se stával rodinný archiv. Každý škrábanec vyprávěl o nějaké oslavě, každé zašlé místo o dlouhých zimních večerech.
Jak poznat, že držíte v ruce stříbro
Odpověď se skrývá na zadní straně rukojeti. Otočte lžičku, vezměte lupu a hledejte drobná razítka. Pravé stříbro prozradí označení Ag (z latinského argentum) spolu s číslem ryzosti, třeba 800 nebo 835. Důležitý je i státní punc, tedy malá značka puncovního úřadu, která zaručuje, že kov odpovídá deklarované ryzosti. Starší kousky nesou rakousko-uherské puncy, mladší československé, a každé razítko pomáhá určit dobu vzniku.
Pozor, ne všechno, co se leskne, je drahý kov. Písmena jako EPNS, ALPACA nebo jen dvojice iniciál bez puncu obvykle znamenají postříbřenou slitinu. Jak zdůrazňují znalci starožitného stříbra v odborných příručkách pro sběratele: „Samotné iniciály výrobce bez státního puncu nejsou zárukou drahého kovu. Rozhoduje puncovní značka, ryzost, hmotnost a zachovalost celé sady.“ Stejně jako u jiných sběratelských oborů tedy platí, že hodnotu dělá kombinace stavu, původu a kompletnosti.
Z lžiček na půdě sbírka za desetitisíce
Rozdíl v ceně je propastný. Alpakové lžičky skončí v bazaru za pár desítek či stovek korun za sadu. Kompletní secesní souprava dvanácti kávových lžiček z masivního stříbra o ryzosti 800, v původní etuji a s hmotností kolem 370 gramů, se na aukčních portálech jako Aukro dostává k částkám okolo 12 000 Kč. Cenu zvyšuje původní krabička, nepoškozený dekor, kompletní počet kusů a čitelné značky.
Je to příběh, který se čtenářům líbí, ale sběratelé mají chladné hlavy. Jeden z nich se v diskusi na portálu Sběratel.com vyjádřil takto: „Lidé si po přečtení senzačních článků myslí, že když najdou na půdě staré lžičky s razítkem, zbohatnou. Pak přijdou do výkupu a zjistí, že mají doma jen postříbřenou alpaku za padesát korun.“ Opatrnost je tedy na místě, ale nadšení rozhodně nemusí zmizet.
Pokud tedy při nejbližší návštěvě chalupy otevřete zásuvku starého sekretáře, nespěchejte. Vezměte lžičku opatrně do ruky, otočte ji a podívejte se, co se na ní skrývá. Možná objevíte jen milou vzpomínku na babiččiny nedělní kávy. Možná ale také drobný poklad, který se v rodině dědil celé generace a který najednou dostane úplně novou cenu. A pokud se vám dostane do rukou pravý punc, nechte lžičky ocenit v renomované aukční síni nebo u znalce. Stojí to za to, vzpomínky jsou totiž k nezaplacení.
