Hrozilo, že nebude chodit. Dnes se Ondřej Moravec loučí s kariérou profesionálního biatlonisty

Poslední závod málem nedokončil 

Smíšená štafeta dvojic, ve které po jeho boku stanula Lucie Charvátová, se brzy stala bojem o to, zda vůbec dosáhnou cílové rovinky a nebudou ze závodu diskvalifikování. Fiasko Charvátové na první střelbě, kde netrefila ani jeden terč, dostalo Moravce do nelichotivé pozice. Rozloučení na stupních vítězů bylo tímto vyloučeno a oba museli na trati pořádně zabrat, aby vůbec Moravec svůj poslední závod dokončil. On však chyboval pouze jednou a česká štafeta tak závěrem inkasovala sedmnácté místo. Loučil se na domácí půdě, kvůli koronavirové situaci ho však v cíli namísto bouřlivého davu fanoušků mohla přivítat pouze jeho rodina a tým. 

Dětství na vozíčku

Jako dítě se potýkal se silnou bolestí v nohou, v deseti letech mu byla diagnostikována Perthesova choroba. To znamená, že prokrvení jeho kyčelního kloubu bylo porušené. Malého Ondřeje čekala operace, v nemocnici se však ztratila jeho zdravotní dokumentace a operace se tak odsunula o dva měsíce. Na předoperačním rentgenu zjistili, že ta tu dobu se jeho stav stihl zlepšit. Přistoupili ke konzervativní léčbě, celých jedenáct měsíců strávil v léčebně na rehabilitaci, která spočívala v naprostém omezení pohybu. 

Ani po roce intenzivní léčby ale nebylo vyhráno. Stanovisko lékařů bylo neúprosné, Moravec se musel vzdát veškerého sportu, v úvahu přicházelo pouze rekreačně plavání a jízda na kole. Již několik měsíců po návratu z léčebny si ale na kole přivodil zlomeninu stehenní kosti, tedy další týdny nehybně na lůžku. 

V patnácti letech již znovu naplno trénoval, lékařům to ale tajil. Ti to zjistili pravděpodobně až tehdy, když Moravec inkasoval první velké biatlonové úspěchy. V juniorské kategorii zářil, mezi muži mu nějakou dobu trvalo vybojovat si stabilní místo, zejména na střelnici. Za svoji kariéru nakonec inkasoval tři olympijské medaile ze Soči a titul mistra světa ve smíšené štafetě.