Při natáčení Šíleně smutné princezny došlo k tragédii. Museli přeobsadit hlavní roli

Sen o princezně se málem stal noční můrou

Pro mladičkou Helenu Vondráčkovou to byl první film a splnění holčičího snu. Konečně se mohla stát princeznou, na kterou si jako dítě často hrála. Po boku Václava Neckáře zářila v pohádkové zahradě u zámku Blatná. Idylické natáčení v přátelském ovzduší však náhle přerušila zpráva, která otřásla celým štábem.

Uprostřed natáčení zcela nečekaně zemřel představitel krále Dobromysla, oblíbený a vtipný Rudolf Deyl mladší. Bylo mu pouhých 55 let a srdce mu selhalo krátce poté, co mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Herci i tvůrci byli v šoku. Někteří údajně vážně uvažovali, že s celým projektem skončí.

Roli zesnulého kolegy nikdo nechtěl převzít

Režisér Bořivoj Zeman stál před dilematem. Scény s Deylem bylo nutné přetočit a roli přeobsadit. Avšak herci ze starší generace jsou pověrčiví. Nabídku odmítl Ladislav Pešek i Josef Beyvl. Báli se totiž, že by jim to přineslo smůlu.

S velkou nevolí nakonec roli převzal Bohuš Záhorský a film za zemřelého kolegu dohrál. Helena Vondráčková na něj vzpomíná jako na laskavého filmového tatínka, který se o ni staral stejně jako Stella Zázvorková v roli chůvy; ta o mladou herečku pečovala i mimo kamery.

Z pana Marvana prý měla trochu strach. Rád si dobíral Neckáře. Oba vyprávějí, jak jednou nachytal Vaška, jak si v šatně zkouší jeho královskou korunu a „prý mu z legrace vyhuboval“. Neckář to ale vzal vážně a ze studu utekl.

A pak přijely tanky...

Úmrtí známého herce nebylo jedinou komplikací. Krátce po premiéře v červnu 1968 přijely do Československa tanky a 21. srpen měl dopad i na muzikálovou pohádku. Hudbu a písničky totiž složil teprve devatenáctiletý Jan Hammer mladší, který po vpádu vojsk emigroval do Spojených států.

Film kvůli tomu mohl skončit v trezoru. Naštěstí se našlo řešení: jméno hudebníka Hammera zmizelo z titulků a tehdejší divák neměl tušení, kdo do notové osnovy ty nádherné melodie nestárnoucích písní zapsal. Z autora pohádkové hudby se v emigraci stal světově uznávaný hudebník a držitel dvou cen Grammy.

Ani písnička Kujme pikle v podání Josefa Kemra a Darka Vostřela nebyla tehdejším politikům vhod. Když se krátce po událostech osmašedesátého dostal Vostřel na černou listinu, byla i s několika dalšími scénami z filmu vystřižená. 

Dnes už nic zakázáno není, a tak si Šíleně smutnou princeznu můžeme užít v původní verzi. Bohužel ale bez Rudolfa Deyla mladšího. Kdo ví, jak by pohádka nakonec vypadala, kdyby se mu podařilo natáčení dokončit? Už se to nedozvíme.