Jak žije Bílá Masajka poté, co utekla od afrického manžela: Vrátila se do Afriky i s dcerou a napsala další knihu
Ani potom se však Afriky nedokázala vzdát. Po letech se tam vrátila a tentokrát vzala s sebou také dceru Napirai, která se poprvé setkala se svým otcem a jeho početnou rodinou. Dnes žije spisovatelka ve Švýcarsku a na africké dobrodružství vzpomíná jako na jednu z nejzásadnějších životních zkušeností.
Kvůli lásce prodala všechno a odjela do Keni
Corinne Hofmannová se narodila 4. června 1960 ve švýcarském Frauenfeldu. Její matka pocházela z Francie a otec z Německa. Před osudovou cestou do Afriky vedla poměrně úspěšný život. Měla vlastní obchod s oblečením, snoubence a vybudované zázemí.
V roce 1986 odjela se svým tehdejším partnerem na dovolenou do Keni. V Mombase se seznámila s Lketingou Leparmorijem, válečníkem z kmene Samburu, který patří k příbuzným etnickým skupinám Masajů. Jeho vzhled a vystupování ji okamžitě okouzlily.
Rozhodla se pro radikální změnu. Ukončila vztah se snoubencem, prodala obchod a odjela za Lketingou do jeho rodné vesnice. V roce 1988 se vzali a o rok později se jim narodila dcera Napirai.
Život v africké vesnici ovšem nebyl romantickým dobrodružstvím, jaké si představovala. Corinne bydlela v jednoduchém obydlí bez běžného evropského komfortu, opakovaně onemocněla malárií a potýkala se také s dalšími zdravotními problémy. Manželství navíc začalo provázet Lketingovo podezírání a žárlivost. Vztah se postupně rozpadal a Corinne pochopila, že takto dál žít nemůže.
V roce 1990 odjela s patnáctiměsíční dcerou do Švýcarska. Původně cestu prezentovala jako návštěvu své rodiny, zpátky do Keni se už ale nevrátila. Později se s Lketingou rozvedla.
Po čtrnácti letech se do Keni vrátila
Její příběh se stal námětem autobiografické knihy Bílá Masajka, která vyšla v roce 1998. Zaznamenala obrovský úspěch a byla přeložena do více než třiceti jazyků. V roce 2005 se podle ní natočil také film s německou herečkou Ninou Hoss v hlavní roli.
Corinne se mezitím ve Švýcarsku snažila vybudovat nový život. O svých zkušenostech napsala další knihu Zpátky z Afriky, ve které popisovala návrat do Evropy a začátky svobodné matky.
Na Keňu ale nezapomněla. V roce 2005 se po čtrnácti letech vrátila do vesnice Barsaloi, kde dříve žila s Lketingou. Setkala se s bývalým manželem i jeho rodinou. Tentokrát už přijela jako úspěšná spisovatelka, nikoli jako mladá žena, která kvůli lásce opustila všechno, co znala.
Dcera poprvé poznala svého afrického otce
Zvlášť důležitá byla další cesta do Keni v srpnu 2010. Corinne tehdy doprovázela dospívající dceru Napirai, která se konečně odhodlala poznat zemi svého narození a příbuzné z otcovy strany.
Napirai do té doby svého otce osobně neznala. O Africe slýchala především od matky a prostřednictvím dopisů, které si Corinne vyměňovala s Lketingovou rodinou.
První setkání s otcem v keňském městě Maralal bylo podle Corinne velmi dojemné. Napirai se následně vydala také do Barsaloi, kde poznala babičku, strýce, tety, bratrance a sourozence z otcova dalšího manželství. Právě objetí s babičkou patřilo k nejsilnějším okamžikům celé návštěvy.
O této cestě napsala Corinne čtvrtou knihu Afrika, má láska. V rozhovoru pro švýcarský server Swissinfo v roce 2011 popsala, jak dlouho dceři trvalo, než překonala ostych a obavy z prvního setkání. Nakonec si podle ní Napirai k africké rodině vytvořila silné pouto.
Na Afriku nezanevřela, žije ale ve Švýcarsku
Corinne Hofmannová se nakonec rozhodla, že svůj život už natrvalo do Afriky nepřesune. Keňa pro ni ale zůstala významným místem. S bývalou rodinou udržovala kontakt a podle vlastních vyjádření ji také finančně podporovala. Přestože její manželství s Lketingou skončilo, nechtěla zpřetrhat všechny vazby na lidi, se kterými několik let žila.
Její pozdější kniha Dívka se žirafím krkem se od afrických příběhů trochu odlišuje. Autorka se v ní vrací ke svému vlastnímu dětství a dospívání ve Švýcarsku a odhaluje další části svého života, o kterých čtenáři dosud mnoho nevěděli.
Podle aktuálního medailonku jejího německého nakladatelství žije Corinne u Luganského jezera v italsky mluvící části Švýcarska. Její příběh tak zůstal spojený se dvěma velmi odlišnými světy. Ten africký jí kdysi změnil celý život, ale domov nakonec našla znovu v Evropě.
Ačkoli se o jejím životě napsalo mnoho, sama Corinne svou africkou minulost nepovažuje jen za nepovedenou životní epizodu. Byla to zkušenost, která ji zásadně proměnila a poskytla jí materiál pro několik úspěšných knih.
