Zítra večer celé Česko zajásá radostí. ČT2 vysílá film, který milují všichni od 9 do 99 let
Tragikomedie režisérů Oliviera Nakacheho a Érica Toledana se v kinech objevila v době, kdy málokdo věřil, že by komorní snímek o těžce postiženém muži mohl zaujmout masové publikum. Tvůrci však vsadili na neotřelý přístup – žádný patos, žádné slzavé scény, místo toho upřímný humor a autentické lidské vztahy.
Aristokrat na vozíku a jeho nečekaný pomocník
Za filmovým příběhem stojí skutečná životní zkušenost Philippa Pozza di Borga, úspěšného obchodníka s vínem z aristokratické rodiny. V roce 1993 při paraglidingové nehodě utrpěl vážné zranění páteře, které ho od krku dolů zcela ochromilo. O tři roky později přišel i o manželku. Muž, který byl zvyklý na aktivní život plný pohybu, se najednou ocitl v situaci naprosté závislosti na pomoci druhých.
Zásadní obrat přineslo setkání s Abdelem Sellouem, mladým mužem alžírského původu, který právě opustil vězení. Abdel dorazil na pohovor o místo osobního asistenta prakticky z donucení – potřeboval razítko pro úřad práce, aby si udržel nárok na sociální podporu. O práci pečovatele neměl zájem.
Přesto mezi oběma muži vzniklo výjimečné pouto. Philippe později vzpomínal, že Abdel byl první, kdo s ním nejednal jako s nešťastníkem hodným lítosti. Místo soucitu přinesl do jeho života energii, bezprostřednost a odvahu říkat věci na rovinu. Jejich příběh Philippe zachytil v autobiografii Second Souffle (Druhý dech), která posloužila jako základ filmového scénáře.
Proč ve filmu vystupuje Driss místo Abdela?
Tvůrci provedli několik úprav oproti skutečnosti. Postava Abdela se ve filmu jmenuje Driss a pochází ze Senegalu, nikoli z Alžírska. Tato změna vznikla záměrně – scenáristé a režiséři chtěli roli napsat přímo pro herce Omara Syho, se kterým dlouhodobě plánovali spolupráci. Úprava původu postavy tak byla čistě praktickým krokem, který nakonec přispěl k autenticitě celého snímku.
Herecká dvojice, která to dotáhla až k Césarovi
Úspěch filmu stojí především na chemii mezi oběma hlavními představiteli. François Cluzet v roli Philippa musel zvládnout herecky náročný úkol – veškeré emoce, ironii i radost vyjadřovat pouze výrazem tváře, pohledem a intonací hlasu. Jeho tělo zůstávalo po celou dobu natáčení nehybné.
Omar Sy jako Driss do filmu vnesl životní energii a spontánnost. Jeho výkon byl natolik přesvědčivý, že v roce 2012 získal francouzskou filmovou cenu César za nejlepší mužský herecký výkon. V konkurenci přitom porazil i Jeana Dujardina nominovaného za oscarový film Umělec.
Vzájemná dynamika obou herců funguje v každé situaci – ať už jde o scénu v luxusním Maserati Quattroporte, návštěvu operního představení nebo momenty spojené s objevováním moderního umění.
Hudba jako most mezi dvěma světy
Soundtrack filmu pracuje s kontrastem mezi dvěma hudebními styly, které odrážejí osobnosti hlavních postav:
Ludovico Einaudi, italský klavírista a skladatel, vytvořil minimalistické kompozice jako Fly, Una Mattina nebo Cache-Cache. Tyto melancholické, ale zároveň nadějné melodie doprovázejí intimnější a emotivnější okamžiky příběhu.
Earth, Wind & Fire, legendární funková kapela, dodává snímku energii prostřednictvím skladeb jako September nebo Boogie Wonderland. Tyto rytmy reprezentují Drissovu živelnost a přirozenou radost ze života.
Čísla, která mluví za vše
Po premiéře v listopadu 2011 se z filmu stal kasovní fenomén. Při rozpočtu pouhých 9,5 milionu EUR dosáhly celosvětové tržby více než 426 milionů USD. Ve Francii film vidělo přes 19,4 milionu diváků, což z něj udělalo třetí nejúspěšnější snímek v historii francouzské kinematografie.
Mimořádný ohlas sklidil také v Německu, kde překročil hranici 9,1 milionu návštěvníků kin. Vedle diváckého zájmu přišla i prestižní ocenění – kromě Césara získal nominace na Zlatý glóbus a BAFTA v kategorii nejlepší cizojazyčný film.
Film mě naučil, že humor není neslučitelný s vážnými tématy. Naopak, právě schopnost smát se i v těžkých chvílích je to, co nás dělá lidskými
Remaky a mezinárodní verze
Globální úspěch přirozeně vyvolal zájem o zahraniční adaptace. Nejvýraznější předělávkou se stal americký snímek The Upside z roku 2017 s Bryanem Cranstonem a Kevinem Hartem v hlavních rolích. Vlastní verze natočila také indická a argentinská kinematografie.
Francouzský originál si však zachovává jedinečné postavení. Dokázal vytvořit přesnou rovnováhu mezi komediálním žánrem a sociálním dramatem, aniž by sklouzl k sentimentalitě nebo povrchnosti.
Skutečný příběh pokračoval i po filmu
Philippe Pozzo di Borgo a Abdel Sellou zůstali blízkými přáteli až do konce. Philippe zemřel v červnu 2023 ve věku 72 let v marocké Essaouiře, kde s rodinou dlouhodobě pobýval. Jejich přátelství tak předčilo i optimistický filmový závěr – dokázalo, že skutečné lidské vztahy nejsou omezeny společenským statusem, původem ani fyzickými možnostmi.
Film Nedotknutelní (2011) můžete vidět 21. července ve 21:55 na ČT2.
