Česko pláče nad uhynulým lachtanem Hugem z liberecké zoo. V jeho těle našli hlavu panenky
Mořští savci patří mezi nejinteligentnější a nejzvědavější obyvatele zoologických zahrad. Právě jejich přirozená touha zkoumat vše nové kolem sebe však může v zajetí představovat smrtelné nebezpečí. Lachtani totiž neznámé předměty zkoumají především tlamou – a v zápalu hry je snadno spolknou.
Přesně tento osud potkal v srpnu sedmnáctiletého lachtana hřivnatého Huga, kterého liberečtí návštěvníci milovali pro jeho energii a eleganci při plavání. Narodil se v červnu 2009 v Zoo Zlín a do Liberce dorazil o rok a půl později, v listopadu 2010. Téměř šestnáct let pak patřil k nejoblíbenějším a nejznámějším tvářím celého areálu.
Ve čtvrtek 20. srpna našli chovatelé při pravidelném čištění bazénu na dně torzo plastové panenky bez hlavy. Nikdo v tu chvíli netušil, kde se chybějící část nachází. O dva dny později, v sobotu ráno, přišel pro personál obrovský šok – Hugo ležel bezvládně na dně a přivolaní ošetřovatelé mu už nedokázali pomoci.
Pitva odhalila tragickou pravdu
Teprve následné veterinární vyšetření ukázalo celý rozsah dramatu. Lachtan spolkl právě tu chybějící hlavičku panenky, která mu uvízla na rozhraní mezi žaludkem a tenkým střevem. Cizí těleso vyvolalo masivní trávicí komplikace – zvíře trpělo dávením a zvracením.
Ředitel zoo David Nejedlo popsal, že uvíznutí hračky způsobilo u Huga těžký šok a oběhové selhání. Protože se celá situace odehrála přímo ve vodě, vysílený lachtan během kolapsu vdechl tekutinu do plic. Pitva potvrdila, že právě vdechnutí vody vedlo k utonutí a definitivnímu úhynu.
Pro rodiny s dětmi, které pravidelně navštěvovaly lachtaní expozici, znamenala zpráva o Hugově smrti obrovské zklamání. Místo, kde ještě nedávno obdivovaly hravá zvířata, najednou ztichlo a vyprázdnilo se.
Není to poprvé, co plastová hračka zabíjí
Hlavní zoolog Luboš Melichar v souvislosti s Hugovou smrtí připomněl, že liberecká zoo má s podobnými tragédiemi bohatou zkušenost. V roce 2009 nepřežil náročnou operaci žaludku lachtan Nico, který pozřel velký kámen o velikosti dlažební kostky. Jiná samice jménem Maravia v minulosti spolkla spadlou peněženku, což si vyžádalo rychlý veterinární zákrok.
Zoo se dlouhodobě snaží rizikům předcházet. Po předchozích incidentech nechalo vedení posunout bezpečnostní zábradlí dále od bazénu, což prokazatelně snížilo počet předmětů, které do vody padají nebo je tam návštěvníci házejí. Ani stavební úpravy však nedokážou eliminovat lidskou nepozornost úplně.
Zoolog Melichar proto apeluje na všechny příchozí: „Pokud vám do výběhu jakákoliv věc spadne, okamžitě kontaktujte personál. Když se o předmětu dozvíme včas a vylovíme ho dříve, než se k němu zvíře dostane, může mu to doslova zachránit život.“
Preventivní vyšetření Huga po nálezu torza panenky bohužel nebylo možné. Lachtani jsou extrémně citliví na anestezii – uspání pro ně představuje obrovské riziko. Navíc běžný rentgen ani ultrazvuk by plastovou hračku v těle spolehlivě neodhalily.
Lachtani hřivnatí se do Liberce nevrátí
Hugova smrt znamená definitivní konec éry lachtanů hřivnatých v liberecké zoo. Tento druh je v evropských zahradách zastoupen jen velmi zřídka – celkem v nich žije pouze kolem osmdesáti jedinců. Získat novou chovnou skupinu nebo mladého lachtana je proto v mezinárodních programech mimořádně složité.
Uvolněný bazén však nezůstane prázdný natrvalo. Vedení zoo připravuje rozsáhlou rekonstrukci celého pavilonu za přibližně tři miliony korun, která začne na podzim. Součástí modernizace bude mimo jiné instalace podvodního kamerového systému, který umožní chovatelům sledovat dění pod hladinou a včas odhalit přítomnost jakýchkoliv nežádoucích předmětů.
Po dokončení stavebních prací bude areál nejprve sloužit jako záložní expozice pro dočasně neumístitelné samce. Do budoucna pak zoo plánuje, že uvolněné místo obsadí mládenecká skupina lachtanů kalifornských. Hugův příběh tak snad alespoň přispěje k tomu, aby se podobné tragédie už nikdy nemusely opakovat.
