Zapomeňte na Heinz i Hamé. Nejlepší kečupy s nejvíce rajčaty ve velkém testu prokázala levná značka
Většina z nás si v obchodě ani příliš neláme hlavu. Sáhneme po osvědčené červené lahvičce, kterou známe z dětství, nebo po té s nejhezčím obalem. Jenže co když právě tahle automatická volba znamená, že si odnášíme domů výrazně méně rajčat a podstatně víc cukru, než bychom čekali?
Redakce Novinky.cz vybrala desítku běžně dostupných kečupů a nechala je prověřit v akreditované laboratoři Eurofins. Odborníci se zaměřili na to nejpodstatnější: kolik čerstvých rajčat výrobci skutečně použili a jak moc do omáčky přidali soli a cukru. Výsledky ukázaly propastné rozdíly, které na první pohled v obchodě vůbec nepoznáte.
Vítěz z Dobrušky předčil slavné značky o desítky gramů
Laboratoř počítala, kolik gramů čerstvých rajčat bylo potřeba na výrobu sta gramů hotového kečupu. Protože se při zpracování z rajčat odpařuje voda, může tato hodnota výrazně přesáhnout stovku. Přestože jde o orientační výpočet s možnou odchylkou až pětiny, poskytuje velmi přesný obraz o kvalitě použitých surovin.
Průměr všech testovaných vzorků dosáhl přibližně 175 gramů rajčat na 100 gramů kečupu. Jenže rozpětí mezi nejlepším a nejhorším výrobkem bylo téměř dvojnásobné. Absolutním vítězem se stal tradiční český Kand Tomato Kečup sladký z Dobrušky s hodnotou okolo 250 gramů rajčat. Hned za ním se umístil bio kečup Vilgain s přibližně 226 gramy.
Na opačném konci žebříčku se hodnoty propadly pouze na 125 až 130 gramů. Naopak okolo hranice 200 gramů rajčat se pohyboval Heinz Zero a také jemný kečup Kania z Lidlu.
Jak připomíná Jan Pivoňka z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, obsah rajčat v rozmezí 175 až 200 gramů na 100 gramů kečupu představuje velmi dobrou úroveň. Právě takové výrobky mohou standardně nést označení jako Prima, Extra nebo Speciál. Vyšší podíl rajčat je sice z odborného hlediska vnímán pozitivně, avšak neplatí přímá úměra, že čím více rajčat kečup obsahuje, tím je automaticky lepší. Nadměrně koncentrovaný produkt bývá extrémně hustý a klíčovým faktorem pro spotřebitele zůstává především vyvážená chuť.
Zavádějící etikety a propastné rozdíly v obsahu cukru
Právě u výrobku Kania z Lidlu však odborníci narazili na výrazný legislativní zádrhel. Česká etiketa tohoto kečupu totiž uvádí 78 procent koncentrovaného rajčatového protlaku. Tento údaj je však pro běžného zákazníka prakticky nevypovídající, protože jednotlivé protlaky mohou obsahovat zcela odlišné množství vody.
Pokud by se laboratorní výpočet opíral o nejčastěji používanou hustotu koncentrátu, zjištěné hodnoty uváděným 78 procentům neodpovídají. Samotná omáčka přitom v testu dopadla velmi dobře a množství použitých rajčat bylo nadprůměrné. Podle Jana Pivoňky tak není problémem samotná kvalita výrobku, ale zavádějící způsob jeho označení na obalu.
Ještě dramatičtější rozptyly odhalil test v obsahu cukru. Nejméně obsahoval Heinz Zero (bez přidaného cukru a soli) – pouhých 5 gramů na 100 gramů. Bio kečup Vilgain uváděl 7,3 gramu. Na opačném pólu stanul kečup Neli s 27 gramy cukrů.
Negativním překvapením byl Rudolfs Bio Kečup pro děti, jehož výživová tabulka ukázala 23 gramů cukrů, přičemž složení přiznává 18 procent přidaného cukru. Odborníci zdůrazňují, že kečup je ze své podstaty ochucená rajčatová omáčka, ve které mají cukr i sůl své přirozené místo. Jejich přítomnost sama o sobě neznamená nižší jakost – rozhodující je vždy celkové množství a recepturní vyváženost.
Co se týče obsahu soli, většina běžných kečupů se držela v rozmezí 1,5 až 2 gramy na 100 gramů výrobku. Jedinou výraznou výjimkou se stal opět Heinz Zero, kterému naměřili pouze 0,06 gramu soli.
Test rovněž vyvrátil některé zažité mýty. Tmavší odstín kečupu automaticky neznamená vyšší podíl rajčat – barvu totiž ovlivňuje odrůda rajčat i technologický způsob zpracování protlaku. Stejně tak absence konzervantů není přímým důkazem vyšší kvality. Pasterovaný kečup sice před otevřením vydrží dlouho, po rozbalení se však bez konzervačních látek kazí rychleji.
Česká legislativa přitom kečup definuje poměrně striktně: u běžného kečupu musí nejméně 7 % tvořit tzv. refraktometrická sušina pocházející z rajčat. U vyšších tříd (Prima, Extra, Speciál) je toto minimum stanoveno na 10 %.
Při výběru v obchodě se proto nevyplatí podléhat marketingovým tahákům jako „bio“, „pro děti“ nebo „bez konzervantů“. Mnohem spolehlivějším vodítkem je přepočtené množství použitých rajčat, podíl cukru, soli a kompletní složení.
Historie této populární dochucovací omáčky je přitom překvapivě rozmanitá a rajčata v ní dlouho nehrála žádnou roli. Prapředkem kečupu byly asijské fermentované rybí omáčky. Evropané si později vytvářeli vlastní receptury například z hub nebo vlašských ořechů. Jeden z prvních receptů na rajčatový kečup se objevil až v USA na počátku 19. století – slavný předpis lékaře Jamese Measeho pochází z roku 1812. Průmyslovou výrobu rajčatového kečupu pak zakladatel značky Heinz odstartoval v roce 1876.
