Boeingu selhaly v Bratislavě oba motory. Pilot neměl sebemenší šanci
Zasněžená ranvej bratislavského letiště Milana Rastislava Štefánika byla 7. února 1999 svědkem události, která dodnes slouží jako varovný příklad zanedbané technické péče. Čtyřmotorový nákladní Boeing 707-328C s africkou registrací 9G-ROX se chystal vyrazit směr N’Djamena v Čadu, jenže jeho technický stav volal spíše po šrotovišti než po transatlantickém letu.
Letoun vyrobený v roce 1967 měl za sebou pestrou kariéru. Začínal u francouzské Air France jako elegantní dálkový stroj pro cestující pod označením F-BLCG, symbolizoval zlatou éru proudového létání přes oceány. Postupně však klesal v hierarchii leteckých společností – sloužil ve Švýcarsku, nakonec skončil jako pronajímaný nákladní kůň pro charterové lety. Pravidelně pendloval mezi Ostravou, Bratislavou, konžským Lubumbashi nebo tanzanskou Mwanzou, odkud vozil čerstvé ryby do Vídně.
Problém byl v tom, že stroj provozovaný společností Avistar táhl za sebou děsivý seznam technických problémů. Podle mezinárodní databáze Bureau of Aircraft Accidents Archives měl Boeing v den plánovaného startu evidováno 32 závad. Nešlo o banality typu prasklých žárovek – chyběl generátor, poškozená byla náběžná hrana levého křídla, nespolehlivé měření paliva, jeden motor žral olej jako smyslů zbavený.
Vzlet, který se změnil v noční můru
Přesto padlo rozhodnutí vyrazit. Čtyři motory Pratt & Whitney JT3D-3B se roztočily na plný výkon a těžký stroj naložený nákladem se rozjel po dráze. V nejkritičtějším okamžiku rozjezdu současně selhaly motory číslo dvě a tři – polovina pohonné síly na jedné straně zmizela v jediném mžiku.
Piloti okamžitě reagovali pokusem o přerušení startu a nouzové brzdění, ale fyzika byla neúprosná. Rozjetý kolos s nedostatečnou brzdnou dráhou projel koncem ranveje a zastavil se až dvě stě metrů za jejím koncem v zasněženém terénu. Při nárazu do nerovného povrchu se zhroutil přední podvozek, trup utrpěl masivní strukturální poškození a drak letadla byl nenávratně zničen.
Zázrak přišel v podobě nulové bilance obětí. Všech sedm osob na palubě – tři členové posádky a čtyři cestující – vyvázlo bez jakýchkoliv zranění, jak potvrzuje síť Aviation Safety Network. Vrak starého Boeingu zůstal na ploše bratislavského letiště stát ještě mnoho let, minimálně do roku 2005 bylo jeho torzo pravidelně fotografováno. Teprve později skončil definitivně v šrotu.
Symbolický konec éry čtyř motorů
Bratislavská havárie symbolicky uzavřela kapitolu letecké historie. Čtyřmotorové dálkové stroje kdysi představovaly jediný způsob, jak bezpečně překonat oceány – tehdejší pravidla zakazovala dvoumotorovým letounům vzdalovat se od záložního letiště na více než šedesát minut letu při výpadku jednoho agregátu.
Technologický pokrok ale změnil vše. S příchodem pravidel ETOPS a mimořádně spolehlivých moderních dvouproudových motorů ztratila čtyřmotorová koncepce smysl. Dnešní Boeing 787 Dreamliner nebo Airbus A350 mohou s jediným funkčním motorem bezpečně pokračovat k záložnímu letišti i déle než pět hodin, což jim umožňuje pokrýt prakticky libovolnou trasu přes kontinenty i oceány.
Ekonomika provozu definitivně rozhodla o osudu čtyřmotorových gigantů. Dva velké motory nové generace mají výrazně nižší spotřebu paliva, vytvářejí menší aerodynamický odpor a jejich hmotnost je příznivější. Servisovat dvě pohonné jednotky místo čtyř znamená poloviční množství náhradních dílů, méně hodin strávených mechaniky na revizích a kratší prostoje letadla.
Změnila se také filozofie leteckých linek. Obří čtyřmotorové stroje typu Boeing 747 nebo Airbus A380 bývá obtížné celoročně efektivně naplnit, zatímco dvoumotorové dálkové letouny s kapacitou mezi 250 až 350 sedadly nabízejí ideální flexibilitu. Hlučný, kouřící a žíznivý Boeing 707, který v únoru 1999 zakončil svou pouť v bratislavském blátě, tak patřil k vymírajícímu světu, který definitivně uvolnil místo modernější a úspornější generaci.
