Vědci objevili pod ledem Antarktidy kolosální stvoření
Videa s dramatickými titulky o dvanáctimetrových prehistorických ještěrech pod antarktickým ledem pravidelně sbírají miliony zhlédnutí. Pravda je ale mnohem zajímavější než jakákoliv filmová příšera. Skutečný život v podledovcovém oceánu Antarktidy totiž připomíná spíš mimozemskou civilizaci než cokoliv, co známe ze Země.
Kolem pobřeží nejjižnějšího kontinentu se led nezastavuje na souši. Pokračuje dál nad mořem a vytváří plovoucí ledové desky tlusté stovky metrů. Pod nimi leží obrovský oceánský prostor o rozloze přes 2,5 milionu kilometrů čtverečních, kam po tisíciletí nepronikl jediný paprsek slunce.
Místo, kde by neměl existovat život
Prozkoumat takové prostředí hraničí s nemožným. Vědci musí týdny roztavovat úzkou šachtu speciálními horkovodními vrtáky, aby se vůbec dostali k vodě pod ledem. Až donedávna lidstvo prozkoumalo ze dna pod šelfovými ledovci plochu odpovídající zhruba velikosti tenisového kurtu.
Proto byl rok 2021 tak zásadní. Britský výzkumný tým tehdy provrtal devítisetmetrový šelfový ledovec Filchner-Ronne. Původně chtěli odebrat vzorky bahna ze dna, ale vrták narážel na skálu. Když spustili dolů kameru, spatřili něco šokujícího: na balvanu uprostřed absolutní temnoty, 260 kilometrů od nejbližší otevřené vody, žily mořské houby a další neznámé organismy.
Šlo o čirou náhodu – vrtákem se trefili do jediného kamene v širokém okolí. A právě tento kámen ukrýval odpověď na otázku, která biology trápila celá desetiletí.
Giganti z ledové temnoty
Bez slunečního světla tam nemůže probíhat fotosyntéza. Chybí běžný základ potravního řetězce. Přesto tam život dokázal nejen přežít, ale přímo prosperovat. A v případě větších tvorů nabral zcela extrémní podoby.
Kalmar kolosální dorůstá délky kolem sedmi metrů a je nejtěžším bezobratlým živočichem na planetě. Jeho oči velké jako jídelní talíře představují největší zrakové orgány v celé živočišné říši, schopné zachytit sebemenší záblesk světla v drtivých hlubinách.
Více než sto let ho věda znala pouze z nestrávených zbytků v žaludcích vorvaňů. Teprve letos se robotické ponorce podařilo poprvé v historii nafilmovat živého jedince v jeho přirozeném prostředí. Šlo o třiceticentimetrové mládě, téměř průhledné a sklovité. Dospělí jedinci jsou naopak neprůhlední a zbarvení tmavě červeně až fialově.
Hladina kyslíku v ledové vodě a specifické evoluční podmínky způsobují jev zvaný polární gigantismus. V temnotě pod ledem narazíte na mořské pavouky dosahující průměru talíře nebo téměř dvoumetrové dravé ledovky chráněné nemrznoucími glykoproteiny v tělních tekutinách.
Mezi nejbizarnější patří ledové ryby zvané bělokrevky. Mají průhlednou krev bez hemoglobinu a v těle si vytvářejí přirozenou nemrznoucí směs, aby jejich tkáně v podnulové slané vodě nezmrzly. Dno obývají bledé mořské okurky přezdívané mořská prasátka, které se pohybují bahnem na kratičkých panožkách, temně rudé medúzy a rournatce s peřitými chapadly.
Vědecký základ celého tajemství spočívá v dlouhodobé izolaci. Vody kolem Antarktidy jsou už miliony let odděleny od zbytku světových oceánů mocným cirkumpolárním proudem. Tato bariéra umožnila zachovat formy života v takřka nezměněné podobě po desítky milionů let. Jde o živoucí fosilie, které přečkaly celé geologické epochy.
S postupujícím oteplováním klimatu se okraje šelfových ledovců odlamují a odkrývají dno skryté miliony let. Každá taková trhlina vědcům odhaluje zcela neznámé ekosystémy. Skutečný svět pod ledem Antarktidy žádné filmové příšery nepotřebuje – realita je mnohem působivější.
