Tohle je nejspolehlivější ojetina do 100 tisíc. Mechanici ji milují, ale hnije v bazarech a nikdo o ní neví
Je zvláštní, jak silně dokáže značka ovlivnit naše rozhodování. Stačí říct Fiat.
Fiat Bravo II (2007–2014) je přitom auto, které si tuto nálepku nezaslouží. Vzniklo v době, kdy se italská automobilka skutečně snažila změnit svůj obraz, a výsledek stojí za pozornost – zejména pokud hledáte rozumný vůz do sta tisíc korun.
Motory, které překvapí svou odolností
Pod kapotou Brava najdete několik zajímavých variant. Dieselové jednotky 1.6 MultiJet a 2.0 MultiJet vycházejí z osvědčené common-rail technologie, kterou Fiat vyvíjel řadu let. Při dodržování servisních intervalů – a tady je klíčové měnit olej maximálně po 15 000 kilometrech, ne podle prodloužených intervalů – jsou tyto motory schopné najet i půl milionu kilometrů bez zásadních problémů.
Pro ty, kdo preferují benzín, je tu 1.4 T-Jet. Tento motor používá nepřímé vstřikování paliva, což znamená, že ho netrápí karbonování ventilů – problém, který sužuje mnoho moderních přeplňovaných motorů s přímým vstřikem. Bonus navíc: skvěle snáší přestavbu na LPG, což při současných cenách paliv není zanedbatelná výhoda.
Manuální převodovky typů C510 a C635 patří k těm odolnějším na trhu. Žádné drahé dvouspojkové automaty s nejistou životností – prostě klasika, která funguje.
Koroze? Ne tak docela
Tady narážíme na jeden z nejhouževnatějších mýtů. Italská auta a rez – to přece patří k sobě, ne? U Brava II to ale neplatí. Karoserie je kvalitně pozinkovaná, dutiny jsou z výroby ošetřené voskem. Pokud narazíte na zkorodovaný exemplář, s největší pravděpodobností jde o auto po neodborně opravené havárii nebo o kus, o který se nikdo nestaral.
Samozřejmě, povrchová rez na podvozkových dílech jako výfuk nebo brzdové trubičky se časem objeví – ale to je osud každého staršího auta bez ohledu na značku.
Podvozek bez překvapení
Vpředu McPherson, vzadu vlečená náprava – jednoduchá a osvědčená konstrukce. Silentbloky, čepy řízení, tyčky stabilizátoru – to jsou běžné opotřebitelné díly, které časem vyžadují výměnu. Důležité ale je, že náhradní díly jsou levné a dostupné, a opravy zvládne prakticky každý mechanik bez speciálního vybavení.
Elektronika bez nočních můr
Devadesátková Fiaty měly s elektrikou skutečně problémy – to je fakt. Bravo II je ale jiná generace. Elektronické systémy jsou moderní, ale nikoliv zbytečně komplikované. Diagnostika přes standardní OBD-II rozhraní je přímočará, případně s programem MultiECUScan získáte přístup ke všem systémům vozu.
Občas se objeví drobnosti typu zaseknutá klika nebo problém s osvětlením, ale fatální elektronické závady, které by auto zastavily, jsou vzácné.
Bezpečnost na úrovni
V crash testech Euro NCAP z roku 2007 získalo Bravo plných 5 hvězd. Standardní výbava zahrnuje ABS a EBD, vyšší verze nabízejí ESP a až sedm airbagů. Na auto v této cenové kategorii je to nadstandardní úroveň pasivní i aktivní bezpečnosti.
Co je potřeba vědět před koupí
Rozvodový řemen u motorů 1.6 MultiJet a 1.4 T-Jet vyžaduje výměnu přibližně každých 120 000 až 150 000 kilometrů nebo po pěti až šesti letech. Je to standardní údržba, ale je dobré si před koupí ověřit, kdy byla naposledy provedena.
Infotainment systém Blue&Me byl ve své době inovativní, dnes už působí zastarale. Kvalita některých plastů v interiéru nedosahuje německé úrovně. To jsou ale kosmetické záležitosti, které na spolehlivost nemají vliv.
Spotřeba? Diesel 1.6 MultiJet se pohybuje kolem 4,5–6 litrů na sto kilometrů, benzínový 1.4 T-Jet pak 6,5–8,5 litru. S LPG přestavbou klesají náklady ještě výrazněji.
Proč ho tedy nikdo nechce?
Odpověď je jednoduchá: předsudky. Špatná pověst italských aut z devadesátých let je tak silně zakořeněná, že mnoho kupujících Fiat automaticky vyřadí ze svého seznamu. Přidejte k tomu italský design, který je pro konzervativnějšího českého zákazníka možná příliš výrazný ve srovnání s neutrálními Golfy a Octaviemi.
Pro někoho, kdo hledá spolehlivé auto za rozumné peníze a nevadí mu jít proti proudu, je to ale příležitost. Bravo II nabízí solidní techniku, dobrou bezpečnost a nízké provozní náklady – jen je potřeba překonat tu počáteční nedůvěru ke značce.
