Nikdy nedávejte psovi tuhle kost. V žaludku se mění v nebezpečné žiletky

Vždyť generace před námi běžně házely psům zbytky z oběda včetně kostí. Jenže právě v tom spočívá problém – tepelná úprava zásadně mění strukturu kosti a z relativně bezpečné pochoutky vytváří něco, co může vašeho psa poslat na operační sál.

Co se děje s kostí při vaření

Mechanismus je překvapivě jednoduchý. Syrová kost má určitou pružnost – když ji pes žvýká, láme se na relativně tupé kousky. Vařením ale kost ztrácí tuto vlastnost a stává se křehkou. Při rozžvýkání se pak štěpí na nepravidelné, ostré úlomky. V žaludku pokračuje fragmentace dál, působením žaludečních šťáv a stahů vznikají ještě menší, ale o to ostřejší kousky.

Zajímavé je, že psí trávicí systém je původně uzpůsobený pro zpracování syrové kořisti včetně kostí. Žaludek psa je velmi kyselý, což pomáhá syrové kosti změkčit. Jenže vařené kosti jsou vůči kyselinám odolnější a jejich struktura je už nevratně změněná. K tomu přidejte relativně úzký a klikatý průběh střev, zejména u menších plemen, a máte recept na potíže.

Které kosti jsou nejrizikovější

Ne všechny kosti představují stejné nebezpečí. Největší hrozbu představují kosti z drůbeže – kuřecí a krůtí – dále králičí kosti a vepřová žebra. Všechny se při vaření stávají křehkými a štěpí se na nebezpečné kousky. Naproti tomu velké syrové kosti, například kloubní kosti z hovězího, jsou bezpečnější. Nelámou se na ostré úlomky, spíše se obrušují.

Riziko se liší i podle psa. Velcí psi, kteří mají tendenci hltat potravu bez dostatečného rozkousání, jsou náchylnější k obstrukcím. Menší plemena s užším trávicím traktem mohou mít problémy i s menšími fragmenty. Štěňata prozkoumávající svět ústy a starší psi s oslabeným trávením patří také do rizikové skupiny.

Varovné signály a co dělat

Příznaky problémů se mohou objevit během několika hodin, ale někdy i za několik dní. Pes může odmítat jídlo, být apatický, zvracet nebo mít bolestivé břicho. Při podezření na pozření kosti veterináři nejčastěji sahají po rentgenu, který odhalí přítomnost fragmentů. Někdy je potřeba ultrazvuk nebo endoskopie.

Pokud je fragment menší a nehrozí perforace, může pomoci konzervativní přístup – vláknina v podobě dýňového pyré a monitorování. Cílem je, aby kost bezpečně prošla trávicím traktem. V případě obstrukce nebo perforace je ale jediným řešením operace. A tady statistiky nejsou příznivé – při perforaci střeva, kdy obsah uniká do břišní dutiny, se mortalita může pohybovat až kolem 40–50 procent.

Bezpečné alternativy pro žvýkání

Přirozená potřeba psa žvýkat se dá uspokojit bezpečněji. Speciální dentální žvýkací tyčinky čistí zuby a jsou bezpečné pro zažívání. Tvrdá zelenina jako mrkev nebo celer může být skvělou alternativou. Hračky z odolné gumy, které lze naplnit pamlsky, prodlouží dobu žvýkání a zároveň psa zabaví.

Pokud se rozhodnete podávat syrové kosti, měly by být větší než psí tlama, aby je nemohl spolknout vcelku. Ideální jsou velké kloubní kosti z hovězího, které jsou z velké části masité a nemají ostré hrany. Vždy ale pod dohledem.

Data z veterinárních klinik ukazují, že počet případů obstrukcí a perforací způsobených kostmi se v posledních pěti letech zvýšil přibližně o 15 procent. Je to možná důsledek toho, že více lidí vaří doma a zbytky končí v miskách psů. Nebo prostě víc majitelů vyhledá veterinární pomoc. Ať tak či tak, jde o problém, kterému se dá předejít – stačí vědět, že ne každá kost je pro psa dárek.