Není jasné, kolik jich po Česku koluje. Sběratelé dávají 15 000 Kč za kus

Řeč není o žádné historické minci z dob Rakouska-Uherska, ale o současném oběžném platidle. Konkrétně jde o desetikorunu na tenkém střížku. Ta představuje jednu z nejzajímavějších a nejvyhledávanějších technologických chyboražeb v novodobé historii české měny.

Jak vznikne patnáctitisícový omyl?

Abychom pochopili, proč má tahle zdánlivě obyčejná mince tak obrovskou hodnotu, musíme se podívat do mincovny, kde se naše peníze razí. Celý proces je dnes sice přísně hlídaný a plný kontrolních mechanismů, ale občas se stane, že lidský faktor nebo technika selžou. A právě v ten moment vznikají ty nejcennější sběratelské kousky.

Předtím, než se na minci vyrazí samotný motiv s brněnským Petrovem, musí se připravit takzvaný střížek. To je v podstatě čistý kovový kotouček, který má přesně definované rozměry, průměr a tloušťku. Tyto kotoučky se vysekávají z velkých kovových plechů. A tady se stala chyba. Do lisovacího stroje se omylem dostal plech se špatnou tloušťkou – byl mnohem tenčí, než ukládají oficiální normy České národní banky. Stroje na něj přesto vyrazily klasický motiv desetikoruny a mince se pak bez povšimnutí dostaly do oběhu.

Váha nelže: Jak poznat tenký střížek od běžné mince?

Na první pohled v obchodě si chyboražby pravděpodobně vůbec nevšimnete. Když dostáváte zpátky drobné u pokladny v supermarketu, málokdy zkoumáte tloušťku hrany každé mince. Sběratelé však mají vytrénované oko a v kapse nosí digitální váhu. To je totiž ten nejspolehlivější způsob, jak tento poklad odhalit.

Rozdíly mezi standardní mincí a touto vzácnou variantou jsou naprosto zásadní:

• Standardní desetikoruna: Podle oficiálních parametrů váží přesně 7,62 gramu. Je vyrobena z oceli, která je plátovaná mědí, a její tloušťka je 2,55 milimetru.
• Vzácná chyboražba: Kvůli použití nesprávného materiálu váží tato desetikoruna pouhých 4,47 gramu. To je rozdíl bezmála tří gramů, což už dokáže citlivější ruka při přímém srovnání dvou mincí rozpoznat.

Kromě radikálně nižší hmotnosti má tato mince ještě jeden specifický vizuální znak. Když se na ni podíváte z boku, uvidíte, že má velmi ostrou hranu. Běžné mince mají hranu mírně zaoblenou nebo zkosenou, ale u tenkého střížku materiál kvůli chybějící tloušťce nevyplnil razidlo tak, jak měl, a hrana zůstala netypicky ostrá.

Nikdo neví, kolik jich vlastně existuje

To, co pohání cenu této mince nahoru, je tajemství kolem jejího počtu. Není jasné, kolik jich po Česku vlastně koluje. Mincovny pochopitelně chyboražby oficiálně neevidují jako samostatnou emisi – z jejich pohledu jde o zmetek, který měl být zachycen a zničen. Kolik kusů uteklo kontrolním sítím a dostalo se do pytlů s penězi směřujícími do bank a obchodů, zůstává záhadou.

Právě tato nejistota a extrémní vzácnost dělají z mince magnet na peníze. Sběratelé vědí, že šance na její nalezení je sice malá, ale reálná. Proto jsou ochotni bez váhání nabídnout 15 000 Kč za jediný kus, a pokud je mince v perfektním stavu, nesešlapaná a nepoškrábaná z oběhu, její cena na numismatických aukcích běžně stoupá i přes 20 000 Kč.

Lov v peněženkách může začít

Většina lidí si pod pojmem „vzhledově zajímavá mince“ představí například slavnou desetikorunu z roku 1993 s menším písmem „Kč“ (tzv. malá Kč), která se dnes prodává za statisíce. Jenže tu v běžném oběhu už prakticky nenajdete, protože si ji lidé rozebrali už před lety. Desetikoruna na tenkém střížku má ale jednu obrovskou výhodu – může pocházet z různých let výroby a šance, že vám přistane v kapse, stále trvá.

Až budete příště přepočítávat drobné, zkuste se na chvíli zastavit. Pokud vám některá desetikoruna přijde v ruce nezvykle lehká, tenká nebo vás škrábne do prstu svou ostrou hranou, rozhodně ji nevracejte zpátky do oběhu. Hoďte ji na kuchyňskou váhu. Pokud displej ukáže hodnotu kolem 4,47 gramu, držíte v ruce kovový lístek do světa vysoké numismatiky, který vám okamžitě vydělá na velmi pěkný víkendový pobyt nebo novou elektroniku.