Nikdo netuší, kolik se jich povaluje v domácnostech v Česku. Každá má cenu malého pokladu
Osmicentimetrová plastová postavička s charakteristickým úsměvem a otočnými pažemi představuje pro mnoho Čechů symbol dětství. Igráček doprovázel generace dětí v sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých letech minulého století. V současnosti zažívá tato hračka nečekanou renesanci – tentokrát ale míří spíše do rukou sběratelů než do dětských pokojíčků.
Přesný počet vyrobených kusů nikdo nezná. Odhaduje se však, že za půl století existence jich vznikly miliony. Velká část z nich dnes leží zapomenutá v kartonech, skříních nebo na půdách starých rodinných domů. Málokdo tuší, že některé konkrétní varianty těchto figurek mohou mít hodnotu srovnatelnou s luxusním víkendovým pobytem.
Od mnichovické továrny k celorepublikovému fenoménu
Vznik Igráčka se datuje do roku 1976, kdy ho začalo vyrábět výrobní družstvo IGRA v Mnichovicích nedaleko hlavního města. Konstrukci navrhl Jiří Kalina, finální podobu včetně nezaměnitelného designu vytvořila Marie Pavlíčková Krejchová. První postavička, která se dostala do prodeje, zobrazovala zedníka.
Postupně přibývaly další profese – od kuchaře přes kominíka až po kosmonauta. V době, kdy západní děti si hrály s Playmobilem nebo Legem, československé děti stavěly světy kolem plastových figurek z domácí výroby. Jednoduchá konstrukce, perfektní velikost pro dětskou dlaň a neomezené možnosti kombinací učinily z Igráčka nejoblíbenější hračku tehdejší doby.
Devadesátá léta přinesla existenční krizi. Masivní nápor zahraničních značek málem znamenal konec výroby. Záchranu přinesl až rok 2010, kdy značku převzala společnost EFKO z Nového Veselí a vrátila ji zpět na trh. Právě tato dlouhá historie a fakt, že hračka přečkala půl století včetně politických zvratů, z ní dělá dnes vyhledávaný sběratelský artikl.
Tři faktory, které určují skutečnou hodnotu
Poškrábaná figurka bez ruky v krabici na půdě vás pravděpodobně nezbohatne. Běžné starší kusy se na internetových aukcích prodávají za stovky korun. Sběratelský trh má ale specifická pravidla a o konečné ceně rozhodují detaily, které laik často přehlédne.
„Našel jsem na půdě u rodičů krabici plnou starých Igráčků. Většina byla bez doplňků a poničená, ale jeden pumpař byl v původním sáčku. Prodal jsem ho za patnáct stovek, přitom jsem vůbec netušil, že by to mohlo mít nějakou hodnotu,“ vzpomíná třicetiletý Martin z Brna.
- Originální obal a kompletní příslušenství – figurka v neporušené průhledné krabičce nebo původním sáčku s papírovým přebalem má několikanásobně vyšší hodnotu než volný kus
- Vzácnost profese a barevné varianty – některé profese se vyráběly v menších sériích, například kovář, metař s popelnicí nebo automechanik s kompletní výbavou
- Limitované edice a speciální výrobky – charitativní aukce, jubilejní série nebo reklamní předměty vyrobené na zakázku pro konkrétní firmy
Ceny raritních kousků v perfektním stavu se běžně pohybují mezi 1 500 až 2 000 korunami za jednotlivou figurku. Absolutní špičku tvoří unikátní sety, které se do běžného prodeje vůbec nedostaly. Třeba charitativní set stylizovaný do podoby Tří králů se vydražil za více než dvacet tisíc korun.
Proč lidé platí tisíce za kus starého plastu
Odpověď tkví v kombinaci emocí a ekonomických možností. Generace narozená v sedmdesátých a osmdesátých letech dnes disponuje volnými finančními prostředky a ráda investuje do předmětů spojených s vlastním dětstvím. Nostalgie představuje silný kupní motiv.
Plasty z tehdejší doby navíc nebyly příliš odolné. Množství figurek nepřežilo intenzivní dětské hraní – končily s ulomenými hlavami, ztrácely nástroje a příslušenství nebo skončily při stěhování v kontejneru. Čím méně kusů v perfektním stavu se dochovalo, tím vyšší je jejich současná hodnota.
Sběratelství Igráčků se stalo plnohodnotným segmentem trhu s vintage hračkami. Existují specializované fóra, facebookové skupiny i aukční portály zaměřené výhradně na tyto figurky. Znalci dokážou rozpoznat jednotlivé výrobní série podle drobných rozdílů v plastové směsi, barevných odstínech nebo způsobu tisku na doplňcích.
Než vyhodíte staré krabice
Pokud plánujete velký úklid na půdě nebo ve sklepě u rodičů či prarodičů, určitě si dejte načas. Staré krabice s hračkami mohou obsahovat více než jen sentimentální hodnotu. Stačí věnovat pár minut prohlídce obsahu – možná narazíte na plastového kováře nebo policajta z roku 1980, který tehdy stál pár korun, dnes ale může pokrýt náklady na dovolenou.
Pokud objevíte něco zajímavého, vyplatí se před prodejem zjistit aktuální tržní ceny. Specializované sběratelské skupiny na sociálních sítích nebo aukční portály poskytnou rychlou představu o hodnotě konkrétního kusu. Klíčové je zachovat vše kompletní včetně případného obalu – i zdánlivě bezcenný papírový sáček může hodnotu figurky znásobit.
