Chorvatsko se loučí s Čechy. Příští rok jedou sem, na drahotu a neochotu rychle zapomenou
Když se řekne letní dovolená, většina Čechů si automaticky vybaví chorvatské pobřeží. Kamenité pláže, vůni borovic, večerní procházky po promenádě s kopečkem zmrzliny. Tenhle obrázek ale v posledních dvou letech dostává vážné trhliny. A nejde jen o pocit – čísla z cestovních kanceláří a data z chorvatského systému eVisitor naznačují, že český turista začíná Jadranu otáčet zády.
Co se vlastně stalo?
Zlomovým momentem bylo zavedení eura v Chorvatsku na začátku roku 2023. Obavy ekonomů se naplnily – ceny vyletěly nahoru a zůstaly tam. Malé točené pivo za pět eur, jednoduchý oběd v restauraci za dvacet eur a více. Pro rodinu s dětmi se týdenní dovolená, která dříve vyšla na přijatelných patnáct až dvacet tisíc korun, najednou prodražila o polovinu i více.
Problém není jen v absolutních číslech. Je to o poměru ceny a toho, co za ni člověk dostane. A tady Chorvatsko začíná prohrávat. Recenze na Booking.com i Google se plní stížnostmi na neochotu personálu, zanedbaná ubytování za prémiové ceny, arogantní přístup v restauracích. Slovo předražené se v hodnoceních českých turistů objevuje s alarmující pravidelností.
Kam tedy Češi míří?
Cestovní kanceláře hlásí výrazný nárůst zájmu o Albánii, Turecko a Černou Horu. Albánie se stala fenoménem posledních dvou sezon – nabízí podobné klima, čisté moře a ceny, které připomínají Chorvatsko před deseti lety. Turecko zase láká na all-inclusive pobyty, kde člověk předem ví, kolik utratí, a nemusí řešit každodenní rozpočet na jídlo a pití.
Zajímavé je, že část turistů volí úplně jinou strategii: zůstávají doma. České kempy u Lužnice, Máchova jezera nebo na jižní Moravě hlásí plnou obsazenost. Pro rodiny s malými dětmi odpadá stres z dlouhé cesty autem a náklady jsou zlomkové.
Kdo na Jadran stále jezdí?
Demografické složení českých turistů v Chorvatsku se mění. Zůstávají především dvě skupiny – rodiny s nejmenšími dětmi, pro které je automobilová dostupnost klíčová, a starší generace, která má své apartmány a své restaurace už desítky let. Střední třída a mladší ročníky s vyššími nároky na zážitky se ale stále častěji poohlížejí jinam.
„Dřív jsme jezdili do Chorvatska dvakrát ročně, teď radši jednou za dva roky někam dál, kde za ty peníze dostaneme víc,“ popisuje běžný postoj mnoha českých cestovatelů, který se opakuje v diskuzích na sociálních sítích.
Co to znamená pro Jadran?
Česká republika sice nepatří mezi tři největší zdroje turistů pro Chorvatsko, ale představuje stabilní a loajální klientelu. Menší penziony, rodinné restaurace a lokální obchodníci v méně známých destinacích byli na české hosty často přímo navázaní. Jejich odliv znamená reálný propad tržeb.
Chorvatský cestovní ruch stojí před volbou. Může pokračovat v současném trendu vysokých cen a spoléhat na bohatší klientelu ze západní Evropy. Nebo může přehodnotit svůj přístup a pokusit se vrátit k tomu, čím kdysi byl – destinací, kde člověk za rozumné peníze zažije kvalitní dovolenou s úsměvem.
Jedna věc je jistá: český turista je citlivý na cenu, ale ještě citlivější na pocit, že je brán jako dojná kráva.
A právě tento pocit dnes mnoho Čechů z Jadranu odhání. Kam se kormidlo otočí v příštích sezonách, ukáže čas – ale konkurence v podobě Albánie či Turecka rozhodně nespí.
