Za Husáka se mu smálo celé Česko. Dnes se prodává za 7 000 000 Kč minimálně
Stačí projet okrajové čtvrti měst nebo vesnice kdekoli v Česku a narazíte na něj téměř jistě. Poznáte ho podle charakteristického průčelí připomínajícího starou televizi a úzkého balkonu táhnoucího se přes celou šířku domu. Dnes za takovou nemovitost v dobrém stavu lidé běžně zaplatí sedm až dvanáct milionů korun, v atraktivních lokalitách dokonce víc.
Přitom ještě před třiceti lety si z něj utahovali snad všichni. Architekti kritizovali unifikovanost a nevkus, běžní lidé se posmívali socialistickému kýči. Jak je možné, že stavba kdysi zavrhovaná jako symbol normalizace prožívá takovou renesanci?
Projekt, který se šířil Československem bez internetu
Příběh začíná na konci šedesátých let v severomoravském Šumperku. Stavební projektant Josef Vaněk tehdy vytvořil návrh rodinného domu na míru pro místního ředitele polikliniky. Výsledná stavba vzbudila okamžitou senzaci – v době, kdy se rodiny tísnily v malých domcích po prarodičích nebo čekaly roky na panelákový byt, působila jako závan moderny a téměř luxusu.
Oficiálně se projekt jmenoval „rodinný dům typu V“.
Kuriozitou zůstává, že první dva domy tohoto typu nevyrostly přímo v Šumperku, ale v nedalekém Rapotíně. Odtud se ale myšlenka rozšířila lavinou. Bez developerů, bez placené inzerce, bez existence internetu. Lidé prostě zahlédli stavbu u příbuzných nebo při cestě do jiného okresu a okamžitě zatoužili po stejném domě.
Během sedmdesátých a osmdesátých let tak vznikly tisíce těchto domů od Chebu až po východní Slovensko. Jednoduchá konstrukce a snadno dostupná dokumentace z něj udělaly absolutního vítěze kutilské éry svépomocné výstavby.
Garáž dole, život nahoře – a balkon v bruselském stylu
Zásadní a typickou vlastností celé koncepce bylo posunutí obytných prostor do prvního patra. Přízemí sloužilo čistě praktickým účelům – projektant sem umístil prostornou garáž, kotelnu, sklad paliva, prádelnu i sušárnu.
Běžný denní život se odehrával až v horním poschodí. Tam se nacházel obývací pokoj, ložnice a kuchyně se skleněnou přepážkou. Neodmyslitelně k tomu patřil úzký balkon – lodžie – táhnoucí se přes celou šířku domu. Tancovat se na něm sice nedalo, ale na ranní kávu nebo chytání bronzu posloužil skvěle.
Výrazným a ikonickým prvkem balkonu byla šikmá boční křídla s kulatými průhledy o průměru 30 centimetrů – jasná ozvěna tehdejšího bruselského stylu. Právě tyto detaily dodávaly stavbě moderní vzhled, který v normalizačních letech působil téměř západním dojmem.
Garáž navíc řada majitelů během let stavebně upravila na další obytné místnosti, čímž snadno vytvořila dvougenerační bydlení. Praktičnost a flexibilita dispozice byly hlavními trumfy projektu.
Od obdivu k posměchu – éra kritiky a divokých úprav
Postupem času se však prvotní nadšení vytratilo. Architekti začali stavbě vyčítat nevkusnost, nelogické detaily a nepraktické rozměry balkonu. Situaci rozhodně nepomohly divoké kutilské úpravy, kdy majitelé doplňovali původní tvar o bizarní přístavby, nevhodné obklady či pestrobarevné fasády.
Vznikaly tak podivné směsi stylů a z obdivované moderny se na dlouhá léta stal terč vtipů o socialistickém kýči. Dům, který kdysi symbolizoval únik ze stísněných paneláků, se proměnil v symbol unifikace a nevkusu.
Proč dnes kupující platí miliony za to, čemu se dřív smáli
V posledních letech jsme však svědky pozoruhodného obratu. Důvody jsou veskrze pragmatické. Tyto domy byly navrženy s velkorysou vnitřní dispozicí a hlavně vyrostly v době, kdy se stavebními parcelami tolik nešetřilo.
Kolem domu tak většinou leží prostorná vzrostlá zahrada s dostatečným odstupem od sousedů – parametr, který dnešní satelitní zástavba nabízí jen zřídka. Kupující zjišťují, že půlstoletí stará stavba nabízí často více soukromí a pohodlí než narychlo postavené novostavby na malých pozemcích.
Tomuto zájmu odpovídá i vývoj na realitním trhu. Zatímco dříve se tyto domy prodávaly pod cenou, v současnosti se jejich hodnota pohybuje mezi sedmi až dvanácti miliony korun. V atraktivních lokalitách v dosahu velkých měst může být částka ještě vyšší. Zvláště vyhledávané jsou nemovitosti, které prošly citlivou rekonstrukcí se zachováním původních architektonických prvků.
Mladá generace objevuje retro kouzlo bez politického nánosu
Zajímavý posun nastal také ve vnímání mladší generace. Pro lidi, kteří normalizaci nezažili, nepředstavuje tento dům symbol minulého režimu, ale autentický retro styl s nostalgickým kouzlem.
Na sociálních sítích fungují komunity, kde si nadšenci vyměňují rady k obnově původních detailů a sdílejí zdařilé proměny interiérů. Ukazuje se tak stará pravda o pomíjivosti vkusu – to, co jedna generace zavrhovala jako směšné, dokáže ta následující ocenit jako svébytnou kapitolu domácí architektury.
Dům, který za Husáka budoval každý druhý Čech a kterému se pak všichni smáli, dnes zažívá druhou mladost. A možná právě v tom tkví jeho největší síla – schopnost přežít změny režimů, módních trendů i architektonických dogmat.
